Jeden člen z každého týmu má od 16:30 čekat na parkovišti nedaleko brněnského bazénu za Lužánkami. Má u sebe mít mobilní telefon, plavky a nesmí mít mapu města Brna. Další věci podle pokynů zcela libovolné.

Sestavili jsme před hrou tento seznam věcí a doufali, že zejména plavky odvedou pozornost od našeho hlavního záměru. Na našich kamarádech, kteří se na TMOU přihlásili, jsme pozorovali, že se to docela daří :o) Až teď můžeme napsat jak jsme se v duchu smáli, když si chodili dobíjet vstupní karty do bazénu a sháněli potápěčské brýle.

Zbývající členové všech týmů se zatím vyšplhali na Planýrku, malé návrší nad plaveckým bazénem. Podle plánu odtud má mít 600 lidí slušný výhled na blížící se show. Zaujímají pohodlná místa, kochají se výhledem na zapadající slunce, mávají kamarádům na parkovišti. Netuší, že je ze třetího místa, ukryti za plotem fotbalového stadionu, napjatě sleduje pět Instruktorů. Tři členové týmu TMOU (oba Radkové a Marťas) a první dva domluvení pomocníci (díky Vendulko a Březouchu). Od 16:00 tady čekáme společně s řidiči pěti autobusů. Během půl hodiny do začátku hry je opatrně zasvěcujeme do toho, co se bude dít. Máme trochu strach jak přijmou to, že povezou autobus plný podivně vypadajících lidí, za podivných okolností, ale okamžitě je na nich vidět, že se na to náramně těší. Čtvrtý člen našeho týmu Dosík už je tou dobou mezi účastníky na Planýrce. Má speciální úkol. Ale o tom až později...

16:25 - oblékáme si trička TMOU a připravujeme se nastoupit do autobusů. Vtom vidíme jak od hotelu Boby přibíhá nějaký kluk s baťohem na zádech a mapou v ruce. Tváří se docela zoufale a rozhlíží se kolem sebe. Vypadá to, že nemůže najít parkoviště, na kterém hra začíná. Je nám ho líto, ale radši se rychle schováváme, abychom neprozradili naše úvodní překvapení. Naštěstí po chvilce odbíhá správným směrem.

16:30 - Je to tady! Akce... naskakujeme do autobusů a ty se v konvoji dávají do pohybu, směr účastníci.

16:35 - Kolona aut se šine líně po výpadovce z města. Konečně jsme u parkoviště. Pět autobusů, jeden za druhým, čeká v odbočovacím pruhu. Na protější straně silnice se na parkovišti tísní dvěstě lidí. Ještě pořád asi čekají bůhvíco a autobusů si nevšímají. Dokonce i lidi na Planýrce si v tu chvíli prý říkají, "hele chce tam odbočit nějakej autobus... to sem zvědavej jak se tam mezi ty lidi vejde." Pak najednou vidíme z prvního autobusu nějakou holku venku, jak si nás všimla. Ukazuje lidem kolem sebe na autobus. Hlavy všech se postupně překvapeně otáčejí. Auto v protisměru zastavuje a bliká na nás, že můžeme s autobusem odbočit. Vjíždíme krokem do davu. Ten se před námi s vytřeštěnýma očima rozestupuje. Slyšíme smích, zoufalé výkřiky... ty oči bychom vám přáli vidět. Zdá se, že to s tím překvapením vyšlo.

Autobusy elegantně zajíždějí na vyznačená místa. Nás pět vyskakuje ven a křičíme první instrukci. Vypnout telefony! Stejně už hodně lidí telefonuje svým kolegům na Planýrku. Ale ti to přece vidí jako na dlani. Účastníci vypínají telefony. Někteří se brání, protože mají telefon vypůjčený a neznají PIN. Tohle nás nenapadlo. Necháváme jim tedy telefon zapnutý. Když nebudou chvíli volat, tak to zas tolik nevadí. Účastníci nastupují do autobusů. Každý dostává do rukou šerpu a jde si sednout. Všichni jsou v autobusech. Radek ještě obíhá všechny stroje a zjišťuje počty. Hra začíná a 188 lidí je naloženo.

Účastníci si podle dalších pokynů zavazují oči. a kolona se opět rozjíždí. Odbočujeme směrem do centra, abychom hlavně brněnské účastníky trochu zmátli. Objíždíme velký blok domů a vracíme se zpět na svitavskou výpadovku. Na kopci před námi se v tu chvíli rozhořel barevný ohňostroj. Dosík tam teď dělá co může. My nabíráme směr Soběšice, vesnice asi 2 km vzdálená od okraje Brna. Účastníci dostávají po jednom do rukou jakousi fólii. Přes šerpu nevidí co na ní je, tak ji alespoň zvědavě osahávají, očuchávají a někteří i chtějí ochutnat. Na fólii je cosi vytištěno a tak po ní většina lidí šmátrá rukama a snaží se poznat co na ní je. Kdosi vykřikuje, že je to Brailovo písmo a na důkaz toho, že ho ovládá, chce ostatním předčítat... moc se mu to nedaří :o)

Co nás pobavilo:

V autobusech máme namíchané šerpy dvou barev, modré a červené. Často je totiž používáme při našich dalších oblíbených hrách - bojovkách. Marťas ve svém autobuse vtipkuje, že jeho účastníci mají štěstí, protože si vylosovali modré šerpy. Pro ty s červenými šerpami totiž hra v tuto chvíli končí. Účastníci se smějí. Ne dlouho... řidič hlásí, že on má červenou.

Řidiči jednoho z autobusů, plného účastníků, zvoní mobil. Z rozhovoru je jasné, že mu volá dispečer z nádraží. "Jo, na garážích budu tak za hodinu."... "Za hodinu budu na garážích a pak ti to řeknu."... "No, já ti teď nemůžu říct, kde jsme."... "Ale já ti fakt teď nemůžu říct, kde jsme... oni by to slyšeli."

Na parkovišti před bazénem

zpět dál