Poslední pohled na vrchol Planýrky, před tím než jsme nastoupili do autobusů, nás utvrzuje v domněnce, že buďto to bude velká akce nebo velký průser. Kopec obležený šesti stovkama lidí jasně naznačoval, co jsme způsobili. Marťas před hrou přišel se zajímavou teorií. Jestli se to někde podělá, tak kdyby nám chtělo rozbít hubu jen 10 % účastníků, a i kdyby si každý řekl, že zmlátí jen jednoho člena přípravného týmu, ještě pořád každý z nás dostane nakládačku od 20 lidí. No není tohle skvělá motivace?
Během začátku hry nikdo z organizátorů na Planýrce není. Dosík tudy jen prochází, aby připravil první stanoviště, pro účastníky, kteří jsou zde. Každý tým má dostat úvodní šifru. Myšlenku, že se uprostřed šesti set lidí objeví krabice se zprávami jsme z bezpečnostních důvodů zavrhli. Jak jim ale tu zprávu předat. Co kdyby se v bezpečné vzdálenosti od účastníků rozblikal nějaký maják. No a aby si ho všimli, co tam odpálit menší ohňostroj? To by mohlo vypadat docela pěkně. Když Marťas s vítězoslavným výrazem před hrou vytáhl z batohu rachejtle, které pro tento účel nakoupil, byli někteří z nás přesvědčeni, že na nás přiletí stíhačky až od Dukovan. Docela slušná hromádka explosiv :o) Dosík si je přebral a vyrazil na Planýrku. Škoda, že tady v tom spěchu nechal sirky... voláme mu, ale všechno je v pohodě... má zapalovač. Tak to je teda klika.
O hodinu později už účastníci z Planýrky pozorují jak pět autobusů odváží jejich kamarády. Jen z doslechu víme, že se davem šířila mexická vlna smíchu a výkřiků typu "ty už nikdy neuvidíme." Ale co teď. Máme čekat nebo někam jít? Netuší, že Radek právě volá Dosíkovi, ať spustí ohňostroj a ukončí tak jejich nejistotu. Ale ouha. Kamínek z Dosíkova zapalovače se někam ztratil. Řekneme vám, nechceme být v tuhle chvíli na jeho místě. Šest set lidí čeká co bude a on zoufale přemýšlí jak to celé odpálit. Vyráží sprintem do blízké zahrádkářské kolonie. Naštěstí po chvíli vidí nějakého bodrého brněnského vesničana. Vrhá se k němu a zoufale se ho ptá jestli náhodou nemá sirky. Když se ukáže, že ten člověk má u sebe zapalovač, nabízí mu za něj pomalu svůj život. Pán si pohodově zapálí poslední cigaretu a Dosíkovi zapalovač daruje. O minutu později už na obloze vybuchuje první raketa. My to sledujeme z autobusů, které právě projíždějí po výpadovce kolem a většina účastníků z Planýrky vyráží neomylně na další místo. Několik týmů však ohňostroj buď nevidí nebo ho lhostejně přehlíží s tím, že tohle určitě s TMOU nesouvisí. Vyrážejí neznámo kam.
Většina účastníků však nakonec přichází k místu, kde viděli ohňostroj a nacházejí zde první šifru.
|
|
| První šifra |
Lakonický název Rozcvička naznačuje, že tohle budou šifry, které většina z nás zná snad už ze školky.
Účastníkům to také netrvá dlouho a mají správně řešení: "SADY NÁRODNÍHO ODBOJE LAVIČKY U MATEŘSKÉ ŠKOLKY." Skvělé všechno jde podle plánu... jenže ouha zrada. Skoro třetina týmů nenachází Sady národního odboje v mapě. Tak to jsme vážně nečekali. Ve třech různých mapách, ve kterých jsme to při přípravách ověřovali, Sady uvedeny byly. Nic nenasvědčovalo tomu, že tak velký počet týmů bude muset vynaložit hodně velkou dávku trpělivosti hned na začátku. Napjatě první dvě hodiny hry z různých zdrojů sledujeme, jak účastníci bloudí po Brně a okolí a hledají to správné místo. Jako na potvoru se mu nejvíc podobá školka na ulici Národního odboje v Troubsku. Tato poklidná okrajová část Brna, kam jezdí městská doprava jednou za hodinu, takový nával už dlouho nezažila. Asi dvě hodiny jsme hodně napnutí. Když však vidíme, jak účastníci postupně nacházejí správný postup, je to lepší. Až s čtyřhodinovým zpožděním se tak někteří konečně pouštějí do hry. Jsme rádi, že mnozí stále s velkou chutí.
Jediné co nás později mrzí, je asi 15 nepoužitých šifer na druhém stanovišti. Znamená to, že pro tento počet týmů hra skončila úplně na začátku. Ale je to hra. Mluvili jsme o tom s účastnicí z jednoho takového týmu. Brala to sportovně a těšila se na příští kolo TMOU. Ostatně na následujících stanovištích vypadlo průměrně mnohem více týmů.
Co nás pobavilo:
V okamžiku, kdy na dohled od Planýrky začaly vyletovat rakety ohňostroje, křičí jakýsi účastník: "Hele to je morseovka! Vidíte dlouhá světlice, krátká... krátká...!" Zajímalo by nás co mu vyšlo.
Trochu vystrašená paní ředitelka mateřské školky v Troubsku, pozorující jak jí asi sto lidí pročesává okolí budovy. V okamžiku, kdy se už neovládla a začala vyhrožovat policií, konečně i zbytek účastníků pochopil, že tady zprávu nenajdou.
Jeden z týmů, který už byl při pátrání po Sadech národního odboje tak zoufalý, že volal na hasiče a polici. Nemyslíme si, že je to zrovna šťastný nápad, ale budiž nám útěchou, že hasiči to nevěděli a na policii měli obsazeno.
Planýrka