Když sem Radek s Březouchem přicházejí z Burianova náměstí, mají náskok před prvními účastníky asi 45 minut. Radek pokládá ke stromu, který před několika dny vyfotil, papírovou krabici. Ještě ji otevírá a kontroluje obsah jestli je vše v pořádku. Krabice je plná disket 3,5". Když je minulý týden kupoval, dívali se na něj v obchodě trochu opovržlivě. Nakupuje ty nejlevnější diskety a přitom pořád otravuje jestli může rozlepit krabičku, jestli jsou naformátované a kdesi cosi. Prodavačka měla navíc snahu diskety všemožně vychvalovat. Proto byla umlčena podivným argumentem, že na tyto diskety se nic ukládat nebude a ať jich donese dvě stě.
Na stanovišti u disket zůstává jako hlídka Březouch a Radek se vrací na Burianovo náměstí. Březouch nás potom v nejbližších třech hodinách průběžně informuje telefonem o situaci. V 21:30 musí odejít do práce a tak ho tady ještě asi na hodinu střídá opět Radek, ale o tom až později.
Týmy postupně přicházejí, bloudí, okukují jednotlivé stromy a konečně nacházejí krabici. Rychle a nenápadně si berou jednu disketu a zase mizí. Několik prvních účastníků je z nálezu tak nadšeno, že si odnášejí celý balíček s deseti disketami. Než si toho Březouch všimne a vysype diskety z krabiček, ztratí se tímto způsobem asi 40 disket. Vážně by nás zajímalo co s nimi ty týmy dělají. V tuto chvíli ještě netuší, že disketa je prázdná. Více či méně je to zmátne, ale pak je snad napadne disketu rozlomit a vytáhnout z ní ústřižek papíru:
Nápis odkazuje na dvě místa. Lépe udělaly ty týmy, které se rozdělily a odjely na obě uvedená místa současně. Proč, to se dozvíte na dalším stanovišti, teď ale ještě něco k těm disketám.
I když umístit dvě stě papírků do dvou set disket bylo trochu psycho, zjevně se to vyplatilo. K tomuto stanovišti se totiž pojí hned několik zajímavých historek... :o)
Mimochodem, docela hodně týmů se zajímalo jak jsme ty papírky do disket dostali. Diskety jsme fakt nelisovali, po chvilce tréninku a zevrubném prozkoumání konstrukce diskety netrvalo zasunutí papírku mezi filcovou vrstvu a stěnu diskety více než 10 vteřin.
Co nás pobavilo:
Tak o disketách můžeme psát opravdu dlouho :o) I když jsme před hrou vážně zvažovali jestli tento trik vůbec použít, protože se nám zdál už trochu profláknutý, nakonec jsme si řekli, že asi žádný tým neriskne, aby disketu rovnou rozlomil. Dobře jsme udělali...
Od určitého okamžiku začaly všechny naše mobily, jejichž čísla účastníci znali, zvonit asi v půlminutových intervalech. Na druhé straně se vždycky ozval zkroušený hlas, který nás ujišťoval, že nechce opravdu žádnou nápovědu, ale že na té disketě nic není a jestli mají opravdu tak velkou smůlu, že si vzali špatnou disketu. Svorně jsme na tyto telefonáty odpovídali asi dvě hodiny, že je všechno v pořádku. Většinou bylo na druhé straně chvíli ticho a pak za ozvalo trošku zmatené: "Aha..." :o)
Jeden z týmů si přišel disketu vyměnit (určitě nebyl jediný). Tady si neodpustíme poznámku, že pokud považovali disketu za špatnou, mohli ji s klidným svědomím rozebrat. Dokonce by to bylo rozumnější, než ji vracet zpátky do krabice. Nicméně tento tým byl už asi pěkně zmaten. Když ani na druhé disketě nic nenašli, začali přemýšlet v čem je tedy ta zakódovaná zpráva. No jasně! Disketa je NONAME... jedeme na ulici Bezejmenná, která je naštěstí nedaleko... jenže co tady... ale vždyť je to jasné! Disketa je bílá... jedeme k obchodnímu domu Billa... ale nakonec na to taky přišli.
Radek prochází kolem dvou kluků, kteří právě vyndali disketu z krabice a pod blízkou lampou ji zkoumají. "Tak co, jak to jde?" "Už jsme tady podruhý a ty diskety jsou nějaký vadný," odpovídá jeden z nich docela naštvaně. "Tak s nimi zkuste vymyslet něco jiného." "A co? To do nich snad máme zatlouct hřebíky, nebo co?" "No vidíš to není špatný nápad." Ještě přes rameno k jejich nevěřícím výrazům Radek dodává "Já to myslím vážně." O chvíli později, když se kolem nich vrací slyší hlasité křupnutí. Že by? Jde blíž a vidí jak jeden z nich výhružně třímá proti světlu malý papírek a křičí: "Já na to...!!!" No bylo to ještě sprostší než si myslíte :o) Doufáme, že je to neodradilo a pokračují dál.
Další náš kamarád trochu vystrašil slečnu v Internet Cafe někde ve městě. Nejdříve jí přemlouvá, jestli se může podívat na obsah jakési vzácné diskety. O minutu později ji rozláme o hranu stolu.
Někdy se velká počítačová gramotnost nevyplácí. Jeden tým trochu přeceňuje organizátory i ostatní účastníky, když se snaží šifru rozluštit pomocí vadného sektoru číslo 516.
Jiný tým zjišťuje stejně jako ostatní, že disketa je prázdná. Tak to je určitě zpráva ve štítku diskety. Hm... nějaký číslo... tak to je určitě telefon. Volají na toto číslo a dokonce to zvoní. Jestli se dovolali bohužel nevíme. Pokud ano, pak by nás docela zajímalo, kolik týmů ještě na tohle číslo volalo.
No a nakonec jedna historka z doslechu. Jeden tým zkouší jako poslední možnost disketu rozebrat. Jenže v ní nic není. Tak to je konec, teď už nic nenaděláme, jedeme na koleje. Druhý den se na kolejní síti baví ostatní účastníci jak to šlo. Píšou, že v disketě byl nějaký ústřižek. Tak to je teda blbost... my jsme tam nic neměli... vzali jsme si určitě zmetkovou disketu... nebo že by??? Podej ji ještě... UGRHHH!!!! Vždyť je to zastrčený tady za tím filcem!!!