Místo na soutoku dvou potoků v hlubokém žlebu. Na toto stanoviště bude asi hodně účastníků vzpomínat. Z reakcí po hře je to dobře patrné. Už jen cesta sem nebyla jednoduchá.

Po předchozích kolech TMOU nám více účastníků napsalo, že se jim hra v terénní části zdála orientačně docela jednoduchá. Částečně to bylo dáno délkou trasy, omezeným časem a počtem šifer, které jsme potřebovali umístit a částečně v tom byl i náš záměr. Proč účastníky hned v prvních kolech odrazovat zběsilým blouděním po lesích. TMOU III už byla jiná. Účastníci už většinou ví co mohou čekat, takže proč nepřitvrdit. Tentokrát se pro některé přesuny v terénu nabízela lákavá možnost různých zkratek. To co se na první pohled mohlo zdát jako skvělé urychlení postupu, však často končilo beznadějným blouděním v temném lese.

První takovou pastí byl právě přesun na kótu 318,1. Z Chocholy to ke kótě nebylo vzdušnou čarou daleko. Kdo však vyrazil podle azimutu přímo, brzy zjistil, že se cesta prudce svažuje do hlubokého žlebu plného potoků, na mapě pojmenovaného Jelení žlíbek. Prodírání se hustým křovím, při prudkém klesání a stoupání a stále dokola, bylo určitě nezapomenutelným zážitkem. Zvlášť pokud tým ztratil správný směr a byl nakonec rád když se dokázal vrátit alespoň zpět na Chocholu.

Mnohem jistější bylo Jelení žlíbek obejít po trochu delší, ale i v noci dobře patrné, lesní cestě. I tak bylo posledních 300 metrů bez cest na mapě docela dobrodružství. Můžeme potvrdit, že dokonce ani ve dne nebylo snadné to místo najít.

Týmy, které přišly na toto stanoviště později, to měli možná jednodušší, protože les už ozařovalo asi deset ohňů. Někteří z účastníků nám to popisovali tak, že když sestupovali dolů k potoku, připadali si jako v nějakém pohádkovém lese. Noc, úplněk, hořící ohně, všude okolo sedící skupinky. Tahle scéna s hořícími ohni zapůsobila na víc lidí. Během několika hodin se u nich ohřálo mnoho týmů, aniž by někdo tušil, kdo je tady zapálil a kde už ti lidé asi jsou. Nutno dodat, že jeden z účastníků spočítal i jak velká by za tento zážitek byla pokuta. Hajný by si slušně vydělal. Pokud by si ovšem na těch sto lidí troufl :o)

Ale to byl jen začátek. Na tomto stanovišti našel tým následující šifru.

Po vystřižení všech dílků vznikla oboustranná skládačka. Jak se ukázalo, dala se složit celkem čtyřmi různými způsoby. Jen jeden však byl ten správný. Na jedné straně se objevila zpráva: "senik zapadne od risovy stud" a na druhé vyšel text: "tohle je pouze zadni stranka". Další stanoviště bylo u velkého seníku, asi 1 km západně od Ríšovy studánky. Mnoho týmu objevilo v nesprávně složeném textu část obsahující "riso stud" a obrátili potom okolí studánky vzhůru nohama. Docela by nás zajímalo, jak dlouho tam vydržely pátrat.

U této šifry bychom ještě chtěli zmínit jednu věc. Některé týmy nám po hře vytýkaly, že bylo více možností jak skládačku složit. Složily ji totiž napoprvé špatně a potom ztratily hodně času tím, že se snažily z nesrozumitelného textu zjistit řešení jiným způsobem. Jednak bychom se mohli bránit tím, že jsme o více řešeních sami nevěděli, což je sice pravda, ale asi to není argument, který by obstál. Spíš bychom se zeptali, proč týmy předpokládali, že existuje pouze jedna možnost jak skládačku složit? Proč neuvážili, jestli těch možností není víc? V podstatě tedy udělali stejnou chybu jako my. Můžeme slíbit, že všechny tyto připomínky vezmeme při TMOU IV v úvahu, ale vzhledem k tomu jak takováto hra vzniká, což by vydalo na samostatnou reportáž, není možné uhlídat úplně všechno. Určitě se však snažíme udělat pro to maximum.

zpět dál