Přituhuje. Kolem osmé hodiny večer teplota v ulicích rychle klesá. Radek právě přijíždí ke kostelu v Komíně. Na schody před dveře pokládá složku s další šifrou. Na čele má čelovku, vytahuje diář a volá Báře, naší další posile. Kolem právě prochází paní v kožichu s ohromným kloboukem na hlavě, psíčkem na vodíku a pánem v závěsu. Chvíli Radka nechápavě pozoruje a pak se afektovaným hlasem táže pána: "What is he doing here?!?". Radek se na ní zatváří, že to by stejně v životě nepochopila a jde si nalít čaj z termosky. V tu chvíli přichází první tým. Je 20:15. Radek obdivně mrkne na hodinky a dává se s nimi do řeči. Je to tým Čokoláda a co je zajímavé, jsou to docela mladí studenti z Jarošky (brněnského gymnázia). Ti to teda těm seniorů z VŠ pěkně nandávají. No ale jsme teprve v půlce hry, to nejlepší teprve přijde. Čokoláda si bere šifru a rychle mizí, nedělají to vůbec špatně. S patnáctiminutovou ztrátou je tady druhý tým, Památník Kapitána Kendricka. Radek jim říká, že jsou druzí, mají radost, také si berou zprávu a pouští se do luštění.

Šifra se skládá ze dvou samostatných logických úkolů. Oba mají číselné řešení a kombinace výsledků potom ukáže, na které z pěti uvedených míst postupovat dále. Vyplatí se chvíli přemýšlet. Raďa vybral těch pět míst dobře. Kdyby je chtěl někdo postupně obcházet, ztratil by určitě mnohem víc času. Některé týmy si však správně všimnou, že se všechny body nacházejí směrem na Brněnskou přehradu. Šikovně si pak šetří čas tím, že ještě před vyluštěním šifry odjíždějí šalinami tímto směrem. Docela se to vyplatí, protože interval mezi jednotlivými spoji se začíná znatelně prodlužovat.

20:30 Přichází Bára. Radek jí konečně může stanoviště předat a hned volá Dosíkovi s Marťasem, že první účastníci míří k terénním stanovištím. Nejvyšší čas dostat se před ně a vše připravit. Na smluveném místě nasedáme do auta a odjíždíme k přehradě. Cestou napjatě pozorujeme, jestli nás už týmy na špici nepředběhly. Nakonec jsme autem přece jen rychlejší.

zpět dál