Zážitky a reakce týmů
Tým "Paceny" napsal:
Paceny
======
Náš čtyřčlenný tým PAČENY (Dita, Hanka, Mirin, Mirin) ze Stavební
fakulty se na soutěž vlastně přihlásil omylem (původně jsme si
objednali pizzu). Přesto doteď nechápeme, jak je vůbec možné, že
jsme ji nevyhráli... Pořadatelům dlužno sdělit, že se nám
líbila. Ačkoliv jsme se první část drželi na chvostu pole, na
každém stanovišti bylo dostatek šifer, že si každý mohl vzít
vlastní originál, což svědčí o dobré organizaci. Možná by stálo
zato přidat pravidlo zhruba ve smyslu, že tým nesmí vycházet z
šifry, kterou si osobně nevyzvedne. Dále se nám nelíbilo, že
5členné týmy používaly ještě další lidi na telefonu.
1. Pačka
Nejříve nám odvezli Ditu, nevypadalo to s ní dobře, ale po
půlhodině jsme aspoň za pomocí baterek prohlédli papírek a
objevili v něm několik klasických stavařských šifer (spirála nás
ale zdržela). Zkusili jsme ulici Sady, Mirin zatím jel na
internet hledat dál. Na ulici Sady jsme našli pouze konkurenci.
2. Pačka
Mirin nás záhy volá na ©elepku, o chvíli později změnil na k
Semilasu za Ditou a tak se mohlo jet pro 3. pačku.
3. Pačka
Chvilku nám trvalo, než jsme našli kmen stromu a první dvě fotky.
Pak asi 20 minut nic. Začali jsme chodit i dál než 100 m od
kaple. Holky našly pár dalších. Pochopili jsme, že "nalezený"
kmen stromu nás dost zmátl. Nemohli jsme nezaznamenat spoustu
lidí dole a tak jsme v parku hledali až kanál v trávě. Později
Mirin volá z tramvaje, že je na cestě s disketou do školy.
Trochu mě překvapilo, že s tím jde na počítač, ale jedeme za ním:
"Zrovna tahle je na zlost špatná".
4. pačka
Dita zůstává také ve škole a my jedem zpátky pro druhou disketu.
A znovu do školy, posílám cestou Mirinovi zprávu, a» tu špatnou
vykuchá # sms "Otevri ji a pis z WWW" ale interpretovali zcela
jinak, celkem nám fotky/disketa vzaly jen asi 2 hodiny.
5. pačka
Rozdělujeme se a jedeme do Lužánek a na Výstaviště. V Lužánkách
zkoumáme v terénu body označené čísly v plánku. Pak přijede část
z Výstaviště, najdeme společně indicii a jedem zpátky do popelnic
na Výstaviště, cestou vyřešímě šifru Kostel Komín. Ve sme»áku
jsme našli Jarmilu. Celkem opět asi pouhých 120 minut.
6. pačka
Kolem půlnoci toho moc nejezdí, ale do Komína jsme přes. hl. n.
dojeli. Naproti tomu kostelu jsme našli v panelácích: sousedy
Jarmily a Hluboké dvory; podrobnějším prosvícením kostelu a
konzultací se sousedkou Jarmily jsme pochopili, že nejsme v
Komíně, ale v ®abinách...
7. pačka
... Dva tři kiláky do Komína, dalších asi 20 minut hledání
hospody, kde bychom mohli luštit, ale všechno už po zavíračce.
Tak jsme někam zalezli a začali hrát lodě. Dita skákla na kolej
pro pas, kdyby bylo třeba jet do Košic. Mirina potápění lodí moc
bavilo a za dvacet minut všechny potopil. Holky zatím nastudovaly
medový plást, takže jsem do něj pak mohl za pět minut položit
kábl. Za tu půlhodinu až hodinu nám přestaly svítit dvě baterky,
které měly odhadem vydržet několik hodin.
8. pačka
Na tramvajové zastávce v Komíně okolo 14. hodiny, tedy, vlastně
okolo 02. hodiny, luštily asi 2 týmy. Čas už byl kvantován, tak
bylo veselo. Někteří vsadili na ostatní týmy a naskákali do
tramvaje s námi. Honem pro 8. pačku a mazali jsme to na druhou
stranu přehrady promyslet. Ten pokec nám přišel mimo mísu. Našli
jsme spermie i vajíčko na mapě 1 ku 50 tis., akorát jsme trochu
bojovali s počítáním vzdáleností. Později nám holky z jiného týmu
odhalily i mapu 1:25 tis..
9. pačka
Tak to Mirin se svým vylepšeným zrakovým nervem zabodoval a lichá
čísla tvořící nápis našel tak rychle, že holky sotva stačily
rozbalit a sbalit stolek a křesílka. Začal jsem věřit, že ještě
stihnem tu pizzu.
10. pačka
Sice jsem byl pro variantu sejít zpátky na silnici a obejít to,
ale ono to trochubloudění v lesích nakonec muselo být rychlejší.
Rozednělo se. Na 10. pačku jsme šli se skepsí. Měli jsme už
zprávy o tom, jak zde vyhořelo mnoho lepších týmů, a že snad asi
10 týmu se s někým jen svezlo k další pačce. Usoudili jsme, že
tu není kam spěchat a tak jsme nejdříve půl hodiny oživovali
zděděný oheň a v klidu stříhali pexeso. Namluvili jsme Mirinovi,
že z nich musí postavit podkladní betonovou desku pod věžák
(klasický stavařský kviz) a během půl hodiny postavil dvě. Holky
v tom pak na začátku vyčetly studánka (autorům: velice
rafinované...), tak jsme šli.
11. pačka
Cestou se nás jakýsi pomatenec :) ptal, jestli jsme neviděli
nějaký seník. Ríšovu studánku jsme ani neprohledávali, bylo tam
dost lidí, kteří to udělali před námi (doufám, že nebudu mít
průjem). Mirin musel tedy znovu sednout a vyrobil za chvilku z
pexesa třetí desku. Z té bylo jasno. S dvojí šifrou jsme
správným směrem asi nehnuli vůbec. Padl i názor chytnout se těch
pravopisných chyb, hodně jsme pracovali s Jarmilou a s číslem
sedm, ale nakonec jsme po hodině vzhledem k pokročilému času
usoudili (blížila se 11. hodina), že s tím nehnem. ©li jsme už
tedy zpátky a na křižovatce rovně a narazili jsme (náhodou) na
další pačku.
12. pačka
Velmi rychle jsme přišli na systém: začali od nejmenších i od
největších a holky s kalkulačkami měli během asi pěti minut dva
výsledky. První "záporný", na mapě neukazoval na nic rozumného a
druhý byl jen 250 m, tak jsme tam šli.
13. pačka
Rutinní záležitost za pomocí Jarmily (konečně), ale už jsme ji
neřešili, protože nám chyběla zhruba hodina, abychom došli na
pizzu. Cestou dom jsme zcela mimo soutěž vyzdvihli poslední, 14.
pačku.
======
Náš čtyřčlenný tým PAČENY (Dita, Hanka, Mirin, Mirin) ze Stavební
fakulty se na soutěž vlastně přihlásil omylem (původně jsme si
objednali pizzu). Přesto doteď nechápeme, jak je vůbec možné, že
jsme ji nevyhráli... Pořadatelům dlužno sdělit, že se nám
líbila. Ačkoliv jsme se první část drželi na chvostu pole, na
každém stanovišti bylo dostatek šifer, že si každý mohl vzít
vlastní originál, což svědčí o dobré organizaci. Možná by stálo
zato přidat pravidlo zhruba ve smyslu, že tým nesmí vycházet z
šifry, kterou si osobně nevyzvedne. Dále se nám nelíbilo, že
5členné týmy používaly ještě další lidi na telefonu.
1. Pačka
Nejříve nám odvezli Ditu, nevypadalo to s ní dobře, ale po
půlhodině jsme aspoň za pomocí baterek prohlédli papírek a
objevili v něm několik klasických stavařských šifer (spirála nás
ale zdržela). Zkusili jsme ulici Sady, Mirin zatím jel na
internet hledat dál. Na ulici Sady jsme našli pouze konkurenci.
2. Pačka
Mirin nás záhy volá na ©elepku, o chvíli později změnil na k
Semilasu za Ditou a tak se mohlo jet pro 3. pačku.
3. Pačka
Chvilku nám trvalo, než jsme našli kmen stromu a první dvě fotky.
Pak asi 20 minut nic. Začali jsme chodit i dál než 100 m od
kaple. Holky našly pár dalších. Pochopili jsme, že "nalezený"
kmen stromu nás dost zmátl. Nemohli jsme nezaznamenat spoustu
lidí dole a tak jsme v parku hledali až kanál v trávě. Později
Mirin volá z tramvaje, že je na cestě s disketou do školy.
Trochu mě překvapilo, že s tím jde na počítač, ale jedeme za ním:
"Zrovna tahle je na zlost špatná".
4. pačka
Dita zůstává také ve škole a my jedem zpátky pro druhou disketu.
A znovu do školy, posílám cestou Mirinovi zprávu, a» tu špatnou
vykuchá # sms "Otevri ji a pis z WWW" ale interpretovali zcela
jinak, celkem nám fotky/disketa vzaly jen asi 2 hodiny.
5. pačka
Rozdělujeme se a jedeme do Lužánek a na Výstaviště. V Lužánkách
zkoumáme v terénu body označené čísly v plánku. Pak přijede část
z Výstaviště, najdeme společně indicii a jedem zpátky do popelnic
na Výstaviště, cestou vyřešímě šifru Kostel Komín. Ve sme»áku
jsme našli Jarmilu. Celkem opět asi pouhých 120 minut.
6. pačka
Kolem půlnoci toho moc nejezdí, ale do Komína jsme přes. hl. n.
dojeli. Naproti tomu kostelu jsme našli v panelácích: sousedy
Jarmily a Hluboké dvory; podrobnějším prosvícením kostelu a
konzultací se sousedkou Jarmily jsme pochopili, že nejsme v
Komíně, ale v ®abinách...
7. pačka
... Dva tři kiláky do Komína, dalších asi 20 minut hledání
hospody, kde bychom mohli luštit, ale všechno už po zavíračce.
Tak jsme někam zalezli a začali hrát lodě. Dita skákla na kolej
pro pas, kdyby bylo třeba jet do Košic. Mirina potápění lodí moc
bavilo a za dvacet minut všechny potopil. Holky zatím nastudovaly
medový plást, takže jsem do něj pak mohl za pět minut položit
kábl. Za tu půlhodinu až hodinu nám přestaly svítit dvě baterky,
které měly odhadem vydržet několik hodin.
8. pačka
Na tramvajové zastávce v Komíně okolo 14. hodiny, tedy, vlastně
okolo 02. hodiny, luštily asi 2 týmy. Čas už byl kvantován, tak
bylo veselo. Někteří vsadili na ostatní týmy a naskákali do
tramvaje s námi. Honem pro 8. pačku a mazali jsme to na druhou
stranu přehrady promyslet. Ten pokec nám přišel mimo mísu. Našli
jsme spermie i vajíčko na mapě 1 ku 50 tis., akorát jsme trochu
bojovali s počítáním vzdáleností. Později nám holky z jiného týmu
odhalily i mapu 1:25 tis..
9. pačka
Tak to Mirin se svým vylepšeným zrakovým nervem zabodoval a lichá
čísla tvořící nápis našel tak rychle, že holky sotva stačily
rozbalit a sbalit stolek a křesílka. Začal jsem věřit, že ještě
stihnem tu pizzu.
10. pačka
Sice jsem byl pro variantu sejít zpátky na silnici a obejít to,
ale ono to trochubloudění v lesích nakonec muselo být rychlejší.
Rozednělo se. Na 10. pačku jsme šli se skepsí. Měli jsme už
zprávy o tom, jak zde vyhořelo mnoho lepších týmů, a že snad asi
10 týmu se s někým jen svezlo k další pačce. Usoudili jsme, že
tu není kam spěchat a tak jsme nejdříve půl hodiny oživovali
zděděný oheň a v klidu stříhali pexeso. Namluvili jsme Mirinovi,
že z nich musí postavit podkladní betonovou desku pod věžák
(klasický stavařský kviz) a během půl hodiny postavil dvě. Holky
v tom pak na začátku vyčetly studánka (autorům: velice
rafinované...), tak jsme šli.
11. pačka
Cestou se nás jakýsi pomatenec :) ptal, jestli jsme neviděli
nějaký seník. Ríšovu studánku jsme ani neprohledávali, bylo tam
dost lidí, kteří to udělali před námi (doufám, že nebudu mít
průjem). Mirin musel tedy znovu sednout a vyrobil za chvilku z
pexesa třetí desku. Z té bylo jasno. S dvojí šifrou jsme
správným směrem asi nehnuli vůbec. Padl i názor chytnout se těch
pravopisných chyb, hodně jsme pracovali s Jarmilou a s číslem
sedm, ale nakonec jsme po hodině vzhledem k pokročilému času
usoudili (blížila se 11. hodina), že s tím nehnem. ©li jsme už
tedy zpátky a na křižovatce rovně a narazili jsme (náhodou) na
další pačku.
12. pačka
Velmi rychle jsme přišli na systém: začali od nejmenších i od
největších a holky s kalkulačkami měli během asi pěti minut dva
výsledky. První "záporný", na mapě neukazoval na nic rozumného a
druhý byl jen 250 m, tak jsme tam šli.
13. pačka
Rutinní záležitost za pomocí Jarmily (konečně), ale už jsme ji
neřešili, protože nám chyběla zhruba hodina, abychom došli na
pizzu. Cestou dom jsme zcela mimo soutěž vyzdvihli poslední, 14.
pačku.
Zpět na zápisky