Zážitky a reakce týmů
Tým "SPECNAZ" napsal:
Specnaz
=======
co bylo před:
Jednou za mnou přišel můj kámoš Perňa a řekl mi, že mu někdo
vykládal o skvělé noční hře. Má se konat již 3. ročník. Nadchl mě
svým výkladem a tak jsme se podívali na internetové stánky a v tu
chvíli jsem věděl, že se hry musím zúčastnit za každou cenu.
Termín se blížil a tak jsme dali dohromady tým schopných lidí z
naší třídy (tak abychom se všichni znali a byli mezi sebou
přáteli), kteří by odpovídali svým IQ a výkonem popsaným v
propozicích. Tým dostal název S P E C N A Z (Specnaz - speciální
ruské vojenské jednotky).
Hra začíná:
Je pátek 2.11.2001, čas cca 14 h. Vracím se ze školy domů a
začíná náročná taktická příprava. Balení věcí, které se mohou
hodit ke hře, a není jich málo (plány, mapy, busola, zapalovač,
nůž, propisky, papíry, kalkulačky, kus drátu, kleště, uzlovačka,
toaletní papír atd.). Jdu Tmou poprvé nevím co se může hodit.
Přidávám jídlo a oblečení. Stav věcí musím ještě trochu
zredukovat a to už u mě doma zvoní Perňa. Sraz našeho týmu byl
naplánován na 15:30 u nás doma. Za chvíli doráží Kovboj a Vláďa.
Martor, poslední člen, je jako vždy v pohodě. Trčí někde v zácpě
ve městě. Odcházíme tedy ve třech na zastávku tram. 9 Zemědělská,
kde se máme setkat s Martorem. Perňa odchází na sraz účastníků
Tmou na parkoviště naproti hotelu Boby, kde měl čekat vždy jeden
z týmu (ten nejlepší :o)) s plavkama a mobilem (ostatní mají sraz
na Planýrce). Perňa je přesvědčen, že první šifra je ukrytá
nejspíš někde v útrobách plaveckého stadionu. Je 16:15 a my
ostatní čekáme na zastávce na Martora, ale ten v přijíždějící
šalině není. Posílám tedy Kovboje a Vláďu napřed na sraz a čekám
na další linku. Ta má ale na zastávce být až 16:28. Stihnout pak
začátek v 16:30 na Planýrce se stává nemožné. Volám tedy Vláďu a
upozorňuji ho na některé detaily začátku hry (výhled na ono
parkoviště, kde se nachází Perňa). Perňa mě několikrát telefonuje
a popisuje mě situaci na parkovišti. Potkává známé z naší školy,
kteří se také hry účastní. Na Zemědělskou přijíždí šalina s
Martorem. Opoždění mu nevyčítám, nálada v týmu musí být dobrá.
Martor se omlouvá, stejně o nic nepřijdeme. Jedeme dvě zastávky a
pak sprintujem na Planýrku, kde jsme 16:31. Ta je v obležení
lidí. Čekáme netrpělivě na instrukce, ale nic se neděje. Pak ale
zpozorujeme pět autobusů na parkovišti před Boby, do kterých
zástupci týmů začínají nastupovat. Autobusy odjíždí a já ani
nikdo jiný kolem nemůže navázat se svým vyslancem mobilní
spojení. Vzduchem lítá pár dezinformací (jít na Špilberk atp.).
Jsme nejistí a netrpěliví zároveň. Některé týmy odcházejí směrem
k plavečáku. Postupně se přidávají další a další. My ale zatím
stojíme na místě a čekáme dál. Asi za 10 minut se spustí
ohňostroj tak nanejvýš 300 metrů od nás. Vybíháme tím směrem.
Předbíháme spoustu účastníků a ke stanovišti 1 přibíháme jako
druzí. Jeden z organizátorů stojí opodál a vše natáčí na kameru.
Tam na nás čeká první šifra.
Co zažíval Perňa, který byl odvezen busem, pro nás neznámo kam,
mohu jen převyprávět. Po nástupu do busu všem účastníkům zavázali
oči šátkem, dali jim do ruky fólie (Tmou 2b). Všichni si museli
vypnout mobily. Proto nám nefungovalo spojení. A co ty plavky??
Všichni účastníci této jízdy se obávali nejhoršího, a to sice ne
zrovna příjemné koupele v Brněnské přehradě, nebo v podobné
přírodní nádrži. Perňa byl zmaten a po několika odbočeních busu
byl lehce dezorientován. Nezbývalo tedy nic jiného, než se smířit
s onou koupelí. Jaké štěstí bylo, když si mohl šátek sundat a
viděl, že je někde v lese u silnice. Po vystoupení z busu nastal
chaos, protože nikdo nevěděl, co se má dělat. Perňa záhy zjistil,
že je na silnici z Krpole do Soběšic, u restaurace Hubert. Během
a s pomocí MHD byl teď pomocí mobilu navigován na Tomkovo náměstí
(proč tam se dozvíte dále).
Tmou 1 - 2ab
První šifra měla být na rozcvičku. Na lístečku byly čtyři římské
číslice, pak řádek připomínající dvojkovou soustavu a několik
nesmyslných slov ukrytých v matici připomínající osmisměrku. Za
římské číslice v prvním řádku jsme snadno dosadili písmena v
abecedě a vyšlo slovo "Sady". Taková ulice byla v Husovicích.
Dále nám vypadla slova "plotu" a "školky". Mateřská školka v
blízkosti ulice Sady skutečně existovala. Mezitím se už ozval
Perňa, a řekl že je u Kociánky, má fólii Tmou 2a, ptal se jak
jsme na tom a jak si má počínat dál (neměl k dispozici mapu
Brna). Poradil jsem mu spoj 84 od Semilasa na Tomkovo náměstí,
kam jsme se my rozjeli taky. Cestou v trolejbusu se nám ale
podařilo vyluštit zbývající část šifry. Celý název zněl: "Sady
národního odboje". Následoval text odkazující na školku v tomto
parku. V plánu Brna Martor našel, že se jedná o park s hospodou
Šelepka. Počkali jsme tedy ještě 5 minut na Perňu, abysme byli
kompletní. Vyrazili jsme trolejákem na druhou stranu a snažili se
co nejrychleji napravit počáteční neúspěch. Z Konečného náměstí
jsme to s Perňou vzali během, protože nás už nebavilo čekat na
dvanáctku, která měla zpoždění. Ostatní borci jeli šalinou. Byli
jsme na místě první, ale došlo nám, že parky se školkou jsou tu
dva nedaleko od sebe. My jsme začali v tom špatným, ale naši
kolegové byli úspěšní a našli fólii Tmou 2b. Po přiložení obou
fólií na sebe se objevila kresba kaple a text "Burianovo
náměstí". Sedli jsme na trajf 134 (ve kterém jsme poprvé potkali
Perňova kámoše Maxe) a potom doběhli na Buriaňák, kde už bylo tak
10 týmů.
Tmou 3 - 4
Najít papír v odpadkovém koši za kaplí bylo snadné. Bylo na něm
10 fotek ne moc dobré kvality a navíc černobílé. První obrázek -
nivelační tabulka - byla přímo na kapli. Další nafocené objekty,
nebo spíš jejich detaily byly vždy ve vzdálenosti max. 100 metrů
od sebe. Prvních pět se nacházelo v blízké ulici a tvořily
přímku. Další - visací zámek - nám zabral dobrou půlhodinu.
Museli jsme se rozdělit. Pročesávali jsme blízký lesík, zámky na
garážích a na plotech, ale žádný se neshodoval. Až do chvíle kdy
si Martor a Perňa šli koupit pití do blízké samoobsluhy. Vláďa na
ně čekal venku a náhodou si všiml zámku na vývěsce před sámoškou.
Jistý posun v hledání nám zvedl náladu. Další obrázek s
oprýskanou zdí jsme objevili snadno. Při dalším pátrání v ulicích
jsem náhodou narazil na cvičiště psů a řekl si, že by stálo za to
ho prozkoumat. Kmen jednoho ze stromů se podobal desátému detailu
na fotkách. Pod ním ležela krabice od bot Hi-Tec. Rozhlédl jsem
se, jestli mě nikdo nepozoruje, a sehnul se ke krabici. V ní byl
text "Tmou, pouze jednu disketu". (Haluz č.1.) Jednu jsem tedy
strčil do kapsy a pomalu odcházel, předstíraje, že stále něco
hledám. Skvělé, říkal jsem si pro sebe! Mobilem jsem všechny
obvolal a oznámil jim, že tady můžem skončit. Perňa nejdřív
nerozuměl mé poznámce "potřebujeme počítač", ale potom si celkem
pohotově vzpomněl na internetovou kavárnu nedaleko. Odtam nás ale
nepříjemná bába okamžitě vyrazila. Perňa naštěstí bydlí blízko a
tak jsme se vydali k němu domů. Tam se ukázalo, že je disketa
prázdná. Naštvala mě v této chvíli neschopnost organizátorů,
kteří zrovna na naší disketu zapomněli cokoliv nahrát. Tak jsme
se s Martorem obuli, a běželi zpátky pro další, v naději že už
bude nahraná. Ve zbytku týmu se zlost vystupňovala až do fáze,
kdy se rozhodli, že disketu zničí! A ejhle. Papírek Tmou 4 byl
uvnitř. Ukazoval na Pomník Merhauta v Lužánkách a na sochu před
bránou na Výstaviště. Tam jsme taky s Martorem vyrazili. Kovboj,
Perňa a Vláďa si vybrali Lužánky.
Tmou 5
Najít papír se zprávou pod sochou bylo jednoduché. Spíše jsme se
divili všudypřítomným hlídkám policie a davům lidí, kteří ale
rozhodně Tmou neběželi. Pochopili jsme že na Výstavišti je
techno-koncert. Ve zprávě byl plánek Výstaviště a rada, že máme
spojit kružnicí určitá čísla v plánku. Ve středu takové kružnice
je pak další stanoviště. Bylo na ulici Hlinky asi uprostřed na
pravé straně. Prolézali jsme tedy popelnice, dívali se pod auta,
na plakáty, při návštěvě podzemních garáží jsme byli vyhozeni
vrátným. Objevili jsme asi metr široký průchod mezi domy, ale ani
tam nic. Druhá část týmu dostala podobný papír s plánkem Lužánek
a deseti očíslovanými stanovišti. Začali je obíhat jedno po
druhém, ale kromě psího lejna v odpadkovém koši a kontejneru se
shnilým listím nenašli nic zajímavého. V tu chvíli Perňu napadlo,
že nápovědy budou záměrně přehozené. Hned mi zavolal a chtěl
vědět znění našeho zadání. Po tom, co mě nadiktoval jejich, jsme
měli další zprávu do 5 minut. Nebyla ale číslovaná. Byl v ní
text, ve kterém se vyskytovaly názvy vesnic a objektů až za
Tišnovem. Bylo to podezřelé, ale ukrýval se tam jakýsi popis
cesty. Vzhledem k tomu, že papírek nebyl číslován a objekty byly
vzdáleny přes 30 km, jsme další rozhodnutí odložili a odjeli do
Lužánek za zbytkem týmu, který podle návodu z našeho papíru našel
svoji zprávu také hned.
Tmou 6
Máme sraz pod hodinama na rohu Kotlářské a Štefánikovy. Ty
ukazují 21:25. Vyměníme si navzájem papírky. Ten co se nám
dostává do rukou je číslován v pořadí jako šestý. Jsou na něm dva
znaky připomínající čínské písmo. Ty jsou složeny z částí
připomínající normální písmena. První slovo je "kostel". Druhé je
dle našeho názoru "Hokej", ale je to blbost. Kovboj má s sebou
plán Brna se seznamem kostelů. Z písmen se nám podařilo sestavit
slovo "Josef". Následuje odjezd na Josefskou. Tam pátráme asi 10
minut. Nic. A navíc kolem nás nejsou žádné další Tmou-týmy. Další
návrh padá ode mě. Analyzuji další možnosti dle seznamu kostelů.
Výsledek - slovo "trojice". Kostel sv. Trojice je v Krpoli.
Následuje přesun tramvají. U tohoto kostela také nikdo není, ale
jsou tam otevřené bočí dveře a u nich světlo. Nic. Po 10 minutách
hledání vzdáváme, přestože se můžeme domnívat, že jsme zde první
a tudíž je šífra někde dobře ukryta. S Perňou ještě prohlížíme
nástěnky před kostelem, ale nemá to cenu, jsme opět špatně.
Nastává první krize v naší hře. Asi hodinu strávíme na lavičkách
u Semilasa. Koukáme na šifru, spojujeme ji stále s textem z
Výstaviště, ale nápady jsou mizerné. Nálada klesá. V čínském
znaku nacházíme slova "kotec", "kotel" a spoustu dalších
nesmyslů. Pak v tom nacházím slovo "Útěchov". Je to daleko a
žádné dobré spojení. Jediné co nás v tuto chvíli rozumného napadá
je vrátit se do Lužánek a podívat se, jak jsou na tom jiné týmy.
Jdeme na zastávku 1. (Opět potkáváme Maxe. Náhoda.). Stojíme na
ostrůvku MHD a Vláďa má nápad - je to obrázek. Žádná písmena, ale
kresba. Martor couvá do kolejiště, aby si Vláďa mohl prohlídnout
šifru zdálky. Přitom na něj zvoní tramvaj, která projíždí okolo.
Je mu to ale jedno. Hra je přednější. Já také bezmyšlenkovitě
koukám do papírku a asi přicházím pomalu k řešení. Klikyhák,
který jsem mylně považoval napřed za písmeno F, T nebo H mně nyní
připomněl I. Mám to, čas 23:15, šifra je "Kostel Komín". Hodinu a
tři čtvrtě nám tato šifra spolkla. Slovo Komín se úplně samo
nabízelo, ale my jsme hledali samé složitosti. Sedli jsme na
rozjezd jedničky ve 23:30 a odjeli do Komína. Po cestě se nám
zase začala vracet nálada a energie!!! :o) Zvláště poté co do
tramvaje začali přistupovat další lidi co vypadali jak Tmouaři.
Tmou 7
Když šalina zastavuje na zastávce Svratecká, vystupujeme a
nastupuje spousta dalších, kteří už mají sedmičku za sebou.
Odhadujeme, že můžeme být tak na 50-70 místě, nelze to určit moc
přesně. U kostela jsme ale z naší šaliny první, a organizátor,
který nás fotí, říká, že někteří jsou už u 10. stanoviště a někdo
dosud pátrá po disketě v Žabinách. Tato šifra je
matematicko-logická. Kovboj přišel jako první na řešení první
části šifry (součty čísel v matici) a Martor na část druhou,
která mi svou koncepcí připomínala Hledání min ve Windows.
Výsledek nás odkazuje na hráz Brněnské přehrady. Protože šaliny v
noci jezdí po hodině tak jdeme pěšky. Napřed se snažíme nahnat
cenné minuty rychlou chůzí, ale osloví nás takovej dolfa, kterej
puká cigáro. Ptá se co hrajeme za hru a říká, že už asi před
hodinou potkal jinej tým. Najednou uslyšíme pískat koleje a
uvidíme za náma jedoucí šalinu (v čas, ve který vůbec jet
neměla). Následuje sprint naplno! Zastávka je od nás asi 200m,
tak se to dá. V šalině je přecpáno ostatními Tmouaři. Chválíme
se jak jsme dobří, že máme ušetřenou dlouhou cestu po asfaltu a
výstup po schodech na hráz.
Tmou 8
Vystupujem na zastávce Přístaviště, ostatně jako zbytek celé
tramvaje. Kovboj a Vláďa ještě pro jistotu zjiš»ují odjezdy
dalšího spoje č.1, a my ostatní neleníme, ujmeme se vedení toho
celého procesí a míříme k hrázi. Jsme na místě. Najít pod
památníkem obálku s šiframi bylo tentokráte hračkou. Text
pojednává o nějakých vajíčkách a oplodnění, ale Perňa s jistotou
určil, že se jedná o výstřižek mapy s vrcholem a studánkami.
Odkaz vede na vrchol kopce Chochola, vzdáleného cca 3Km. Na úpatí
Chocholy máme chatu, takže se po krátké konzultaci s mapou ujímám
vedení a vyrážíme od hráze jako první. Najednou je náš tým opět
osamocen. Máme dobrou náladu, rozvíjíme teorie, zda ještě vůbec
máme na vítězství a všechny nás štve zakolísání týmu na šifře 6,
tj. čínské znaky. Cestou potkáváme další tým, ale ten se posléze
odpojí a zvolí jinou cestu. Jdeme stále po asfaltu a blízko
občerstvení Na teplárně (kde odbočujeme do prudkého kopce)
potkáváme ožralého člověka nesoucího někoho přes rameno. Musíme
se smát. 1,5 Km stoupání a překonání více jak 200 výškových
metrů. Jdeme beze slov, svítí měsíc v úplňku a nádherně osvětluje
celou okolní krajinu. Pot mi stýká po zádech, mám kyslíkový dluh
svalů, ale jakási síla mě žene neustále vpřed! Konečně. Před námi
probleskují světélka baterek týmů, kteří jsou již na vrcholu a
luští. Jsme nahoře. Já a Perňa se ujímáme zápisu do vrcholové
knihy. Píšu : čas 1:41 Team SPECNAZ hlásí dobytí kóty Chochola.
Tmou 9
Luštění šifry, která připomíná matici čísel jedno- a dvoumístných
seřazených po deseti do 25 sloupců se ujímá tradičně Kovboj.
Nápověda 1 není 2 dává najevo že bude třeba odlišit lichá od
sudých čísel. Vláďa boduje, když říká že půjde o obrázek.
Skutečně. Diktuji Kovbojovi čísla ve sloupcích, a odlišujeme
lichá jedničkou od sudých nulou. Pohotovější je Martor, který
lichá čísla zatrhává a za chvíli rozluští číslo, nebo spíš
výškovou kótu. Odkazuje nás na nedaleký soutok potoků v mapě
udaný touto hodnotou. Zaměříme azimut, a Kovboj s ujímá vedení..
Vždy posvítí baterkou na nejbližší strom, zkontroluje azimut a
jde se 20 - 30 m. Pak postup opakuje. Před námi je ale spousta
kopců a převýšení. Volíme tedy způsob odlišný. Pohodlněji dojdem
na Ríšovu studánku a pak už to nějak trefíme. Nejdřív podle
Martora prolézáme keře, ale pak narazíme na cestu. Já se opět
rozvzpomenu na své výlety v dětství do těchto končin a dovádím
tým ke studánce. Doplníme tekutiny a pokračujem po modré. Opět
potkáváme týmy které už jsou poněkud napřed a vrací se ze soutoku
(později nám doje, že nevlídnost počasí a blízkost potoku vytváří
velmi nehostinné podmínky a tak mohou jen měnit místo luštění..).
Cesta ostře padá k potoku a poslední úsek na kluzkém blátě je
téměř sebevražedný. Řídíme se ale podle speciálních jednotek
ruské armády a ty musí snést všechno. :o) Nic nevnímám, nevnímám
zimu, vlhko, ani náročnost terénu. Zbývá jít po proudu potoka a
najít onen soutok.. Objeví se plácek s několika zapálenými ohni
(v lese!!) a týmy luštící šifru. Ta je tentokrát na stromě v
blátě. Martor chytře bere kmen, který hází do bláta a z obálky
vytahuje 2 papíry.
Tmou 10
U jednoho z ohňů poznáváme naše profesory Cicvárka a Řondika.
Ozývají se od tam hlasy ve smyslu, že neopustí toto stanoviště
dokud šifru nevyřeší, i kdyby tu měli třeba umřít. Podle toho
můžem soudit, že nás čeká tvrdý oříšek. Zaujmeme místo ve svahu.
Padají návrhy ohledně rozdělání ohně, ale Martor to důrazně
odmítá a prohlašuje, že se nemíní uchýlit k praktikám, které tu
propagují někteří kolegové profesoři (doslova Cicva a spol.). Co
s šifrou? Vypadá to jako puzzle a šablona do které se mají
sestavit. Nůžky na vystřižení něčeho drobnějšího, hlesne Perňa.
Ujímám se vystřihování a Kovboj skládání. Zbytek týmu pomáhá tím,
že usilovně drží Kovbojovi palce. Asi za 15 minut je vše
vystřiženo a složeno. Následuje nekonečně dlouhý čas, který
strávíme koukáním do vzniklé zněti písmenek. Procento vlhkosti
okolního vzduchu se blíží hranici 100% a teplota klesá pod nulu.
(údaje musím ještě nechat ověřit ČHMÚ :o)). Přes oblohu se
začínají stahovat mraky a zakrývají tak předtím všudypřítomný
měsíc. Na skládačku dopadá souvislý kužel Martorovy čelovky.
Kovboj se třese zimou a v agónii ze sebe vyráží písmena, která
nedávají žádný smysl. Přesný čas bohužel nevím ale odhaduji ho
mezi třetí a pátou hodinou ranní. Podmínky opravdu jen pro
opravdové oddíly SPECNAZ!! S Vláďou se rozhodujem, že přece jen
bude nejvhodnější rozdělat oheň. Svítím baterkou po zemi, ale
nacházím jen klacíky zmáčené vodou nebo ještě čerstvé, prostě
žádný pořádný klestí.. Tak to s pomocí papírů z Vláďovýho bloku
zkouším zapálit. Hoří to asi 30 vteřin a zhasne, tak to zkouším
znovu a znovu. Jsem unavenej! Nemám sílu jít pár metrů a kouknout
se po suchým dřevě. Kovboj naštěstí vymyslí zahřívací systém
pomocí simulovaných přeskoků švihadla!! Pomáhá to, ale jen
dočasně. Po více než hodinovém marném snažení padá návrh na
návrat k Ríšově studánce a pokračování v luštění tam. (pár
písmenek se totiž jeví jako Ríša). Následuje opětovný výstup zpět
ke studánce. Jsme nejistí, vůbec nevíme, zda postupujeme správným
směrem a jestli si třeba nezacházíme!! Těsně před studánkou
potkáváme tým, který je očividně v dobré náladě. Oslovíme ho a
orientačně se zeptáme jak na tom je. Jeden z odrostlejších
chlapíků zahřímá že jdou na kontrolu 12. Dozvídáme se, že
kontrola 10 je drsná, a že puzzle jdou složit více způsoby. Víc
už vědět nechceme!! Přišli jsme hrát a ne podvádět. Spěcháme tedy
rychle ke studánce, kde se opět pokoušíme puzzle sestavit. Mylná
Kovbojova domněnka, že skládačka musí mít pouze jedno řešení se
nám stala osudnou! Ztráta dobrých dvou hodin je znát. Puzzle jsou
složeny a čteme - "Seník západně od Ríšovy stud." , Ke slovu
přichází opět mapa a rychlé a spolehlivé nohy. Do 15 minut jsme
u seníku. Začíná se rozednívat. Pohled na naše unavená těla a
ztrhaný výraz tváří je deprimující.
Tmou 11
Teď je to tu! Malý vrchol hry! Dle názoru organizátorů, našeho i
mnoha dalších týmů nejtěžší šifra. Je to rozhovor osoby A s
osobou B o vytváření jakýchsi šifer v šifře! Čteme si každý pro
sebe text a jsme zmateni. Přicházíme jen na to, že nápověda s
pavoukem bez nohy a pod. bude znamenat číslo 7. Je nám jasné,
půjde o pořadí písmen ve slovech a ve větách. Způsobů jsou mraky,
ale který je ten nejvhodnější? Přicházejí za námi profesoři a
jejich kamarád, aby zjistili, jak se nám dosud vedlo. Spíš jsou
ale zvědavi na zprávu z Výstaviště, kterou jejich tým nehledal.
Následovala kritika hry a organizátorů ze strany jednoho z
profesorů, týkající se neschopnosti organizátorů, výskytu
pravopisných chyb v textu a srovnání s minulými ročníky Tmou. Pak
nám oznámí, že je unaven a asi hru vzdá. Opět se věnujeme
luštění. Systém máme dobrý, je třeba jej trochu vypilovat a
zkoušet neustále dokola. Jedná se o šifru v šifře, tedy o dvou
úrovních luštění. Asi po půl hodině se od stanoviště profesorů
ozve změ» radostných výkřiků okořeněných ne zrovna slušnými
slovy... Vyluštili to. Je to pro nás potupa, ale holt co se dá
dělat. Najednou za námi přibíhá jeden člen a hlásí "zkuste to po
výrocích" a snaží se dohnat svůj tým, který už vyrazil. Napadlo
nás řešit sedmá slova z řádků, dialogů, vět, ale z výroků (což se
v rozhovoru nabízelo nejvíc), to nikoliv. Dořešit šifru vybráním
písmen ze slov v pořadí podle číslovek vyskytujících se v dialogu
už nás napadlo dřív, takže zbytek je otázkou minuty. Vydáváme se
opět na cestu. Ještě stále zbývají více jak 3 hodiny do konce.
Další stanoviště zní - U Huberta.
Tmou 12
S pomocí mapy bylo velmi snadné plácek U Huberta najít. Během 20
minut jsme trasu zdolali. Nebyla nijak náročná. Vedla po pevných
lesních cestách a nebyla ani moc výškově členěná. Zde je třeba
vzdát holt organizátorům, kteří zřejmě usoudili, že další
zdolávání převýšení by bylo už nad lidské síly. Nacházíme další
matematickou šifru. Zadání se podobá počítání druhé mocniny
součtu dvojčlenu. Řešení logickou a matematickou cestou se ujímá
Kovboj (matematický mozek naší výpravy). Martor současně pokouší
štěstí a řeší úlohu zkusmo s kalkulátorem. Výsledky jsou dva.
Jelikož se jedná o dosazení do azimutu, rozhodujeme se pro ten,
který nevychází v záporných číslech. Čeká nás 250 metrů maliním,
ostružiním a vysokou trávou, která je plná rosy. Jsou tu už
vyšlapané cesty a tak po 10 minutách snadno nacházíme další
kořist. S Martorem se ještě snažíme mystifikovat ostatní
zbloudilé týmy. Moc se nám to ale nedaří, co naplat.
Tmou 13
Budeme navigovat letadlo. Na papírku je popsán jakýsi let pilota,
který hlásil svou polohu a časy letu jednotlivých úseků. Výchozím
místem letu byla obec Unín a vrchol Kopanina. Nápověda ze
stanoviště u Výstaviště. Museli jsme tedy kleknout do trávy,
vytáhnout pravítko, úhloměr, kružítko, pentelku a takový krámy,
abychom byli schopni dráhu letu rekonstruovat. Bod zřícení
letadla nám po dvou měřeních (Kovboj a já) vyšel na nedaleký
památník osvobození nad obcí Žebětín. Pokračujeme tedy přes les a
potom přes pole do kopce k památníku. Nic. Žádné další instrukce.
Jen další týmy, které dospěly až do této fáze hry a stejně jako
my bloudí po okolí a marně hledají zprávu. Rozdělíme se na dva
týmy. Vláďa a Martor jdou pátrat vzhůru po silnici směr Masarykův
okruh, a já se zbytkem odcházím pátrat do Žebětína a okolí. Síly
nás pomalu opouští. Najednou uslyšíme nějaké výstřely nebo
výbuchy. Napadlo mě, že by mohlo jít o signál, kterým nám někdo
naznačuje výbuchy letadla. Zrychlíme tedy krok a blížíme se k
Žebětínskému rybníku. Tam ale jen myslivci loví kachny a výstřely
z brokovnic nám připomínaly zvuky výbuchů. Totální únavou usedáme
na betonová káčka na okraji silnice na hrázi. Kovboj ještě zkoumá
silnici naproti hráze, kdyby se náhodou ještě někde zračila
naděje, ale po pár minutách vzdává a jde za námi dát si teplý
kafe. Sedíme a shrnujem si průběh hry. Studujem mapu a ještě
telefonujem Martorovi, aby prozkoumali nedalekou kótu na červené
značce, a sdělujeme že jsme nic nenašli. Poslední nápad je ještě
přepočítat znovu dráhu letu a znovu pročesat okolí. Ale vůbec se
nám nechce. Perňa začne usínat. Rozvíjím teorii, že když jsme se
o Tmou dozvěděli a sestavili tým, byl jsem si jist, že pokud
nevyhrajem, tak se aspoň dobře umístíme. O nedokončení hry vůbec
nebylo pochyb. Potom jsme ale byli nuceni provést změnu v týmu a
vyměnit Hanse (další chytrý mozek) za Vláďu. Jak se hra blížila,
naše ambice se pomalu snižovaly. Neměli jsme ale k tomu vůbec
žádný důvod, protože jak se ukázalo Vláďa Hanse dokonale nahradil
a jeho schopnosti, stejně jako schopnosti ostatních byly 100%.
Jediné čeho jsme se obávali byla nezkušenost, jelikož jsme se
přece jenom účastnili poprvé. Snížili jsme pro jistotu hranici
nutného úspěchu na hranici 10 kontrol a k plné spokojenosti by
nám stačilo projít kontrol 12. Ale když člověk má před sebou
kontrolu poslední a nenajde ji, bude si to potom vyčítat, že
seděl na břehu rybníka a nemakal. Překonat sám sebe se povedlo
nakonec Vláďovi. I když nechtě. Když se s Martorem vraceli za
námi zmoženci na hráz oznámit, že hru balíme a jdem si nechat
vysvětlit konec, padly mu oči pod výpus» rybníka (u které jsme
hodinu seděli a čuměli do blba), kde dvě červené diody označovaly
místo poslední zprávy!! Haluz!!
Tmou 14
Opět se nám vrátila nálada. Pomýšlet na vítězství sice už asi
nemůžem, ale pokud se nám podaří vyluštit zdánlivě lehkou šifru,
tak máme v kapse aspoň projití všech kontrol. Zpráva je psána
obrázkovým fontem, tzn. první čtyři obrázky odpovídají písmenům
T,M,O,U z nadpisu. Ostatní postupně dosazujeme, až se dozvídáme,
že jsme právě vyluštili poslední šifru Tmou 3. Máme rychle běžet
k závěrečnému stanovišti na Štouračově ulici v Bystrci a ohlásit
se heslem "Budulínek už je tu". Nálada prudce stoupá a snažíme se
co nejrychleji dostat do cíle. Martor ale rychlost přesunu kazí.
Už je zase děsně v pohodě a v prvním kiosku si kupuje limonádu.
Tím pádem nám ujíždí tramvaj a ztrácíme cenné minuty.
Tmou 15
Přicházíme do cíle. Asi třicet lidí stojí v hloučku. Před nimi je
přes jakousi dopravní značku přehozená karimatka, na ní je
rozkreslena celá hra Tmou a jeden z organizátorů vysvětluje
správný postup. Všimnou si našeho příchodu a jsou zvědaví, zda
máme heslo. "Budulínek už je tu" křičí Martor a všichni to po něm
opakujeme. Jaká je potom naše radost, když nás ten kluk v červené
bundě zapisuje do výsledkové listiny a oznamuje sedmé místo!!! To
se nám ani nemohlo zdát!! Čas 10:58. Po 18 hodinách a 28 minutách
končí naše pou» Tmou a posléze i světlem. Čekáme na vyhlášení
výsledků a plní dojmů odjíždíme domů se vyspat...
Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům našeho týmu. Pro náš
výkon a následné umístění udělali všichni maximum. Sáhli si na
dno svých schopností a dovedností. Dokázali se poprat s
nehostinnými podmínkami a dokázali bojovat s únavou a překonat
několik krizí, které nás během hry přepadly. Chtěl bych
podotknout, že hra byla připravena kvalitně, našeho týmu se
nedotkla žádná chyba ze strany organizátorů (pokud vůbec nějaká
byla) a stala se pro mě skvělým zážitkem. Už teď se všichni
těšíme na pokračování, takže tým SPECNAZ určitě potkáte i na TMOU
4!!
=======
co bylo před:
Jednou za mnou přišel můj kámoš Perňa a řekl mi, že mu někdo
vykládal o skvělé noční hře. Má se konat již 3. ročník. Nadchl mě
svým výkladem a tak jsme se podívali na internetové stánky a v tu
chvíli jsem věděl, že se hry musím zúčastnit za každou cenu.
Termín se blížil a tak jsme dali dohromady tým schopných lidí z
naší třídy (tak abychom se všichni znali a byli mezi sebou
přáteli), kteří by odpovídali svým IQ a výkonem popsaným v
propozicích. Tým dostal název S P E C N A Z (Specnaz - speciální
ruské vojenské jednotky).
Hra začíná:
Je pátek 2.11.2001, čas cca 14 h. Vracím se ze školy domů a
začíná náročná taktická příprava. Balení věcí, které se mohou
hodit ke hře, a není jich málo (plány, mapy, busola, zapalovač,
nůž, propisky, papíry, kalkulačky, kus drátu, kleště, uzlovačka,
toaletní papír atd.). Jdu Tmou poprvé nevím co se může hodit.
Přidávám jídlo a oblečení. Stav věcí musím ještě trochu
zredukovat a to už u mě doma zvoní Perňa. Sraz našeho týmu byl
naplánován na 15:30 u nás doma. Za chvíli doráží Kovboj a Vláďa.
Martor, poslední člen, je jako vždy v pohodě. Trčí někde v zácpě
ve městě. Odcházíme tedy ve třech na zastávku tram. 9 Zemědělská,
kde se máme setkat s Martorem. Perňa odchází na sraz účastníků
Tmou na parkoviště naproti hotelu Boby, kde měl čekat vždy jeden
z týmu (ten nejlepší :o)) s plavkama a mobilem (ostatní mají sraz
na Planýrce). Perňa je přesvědčen, že první šifra je ukrytá
nejspíš někde v útrobách plaveckého stadionu. Je 16:15 a my
ostatní čekáme na zastávce na Martora, ale ten v přijíždějící
šalině není. Posílám tedy Kovboje a Vláďu napřed na sraz a čekám
na další linku. Ta má ale na zastávce být až 16:28. Stihnout pak
začátek v 16:30 na Planýrce se stává nemožné. Volám tedy Vláďu a
upozorňuji ho na některé detaily začátku hry (výhled na ono
parkoviště, kde se nachází Perňa). Perňa mě několikrát telefonuje
a popisuje mě situaci na parkovišti. Potkává známé z naší školy,
kteří se také hry účastní. Na Zemědělskou přijíždí šalina s
Martorem. Opoždění mu nevyčítám, nálada v týmu musí být dobrá.
Martor se omlouvá, stejně o nic nepřijdeme. Jedeme dvě zastávky a
pak sprintujem na Planýrku, kde jsme 16:31. Ta je v obležení
lidí. Čekáme netrpělivě na instrukce, ale nic se neděje. Pak ale
zpozorujeme pět autobusů na parkovišti před Boby, do kterých
zástupci týmů začínají nastupovat. Autobusy odjíždí a já ani
nikdo jiný kolem nemůže navázat se svým vyslancem mobilní
spojení. Vzduchem lítá pár dezinformací (jít na Špilberk atp.).
Jsme nejistí a netrpěliví zároveň. Některé týmy odcházejí směrem
k plavečáku. Postupně se přidávají další a další. My ale zatím
stojíme na místě a čekáme dál. Asi za 10 minut se spustí
ohňostroj tak nanejvýš 300 metrů od nás. Vybíháme tím směrem.
Předbíháme spoustu účastníků a ke stanovišti 1 přibíháme jako
druzí. Jeden z organizátorů stojí opodál a vše natáčí na kameru.
Tam na nás čeká první šifra.
Co zažíval Perňa, který byl odvezen busem, pro nás neznámo kam,
mohu jen převyprávět. Po nástupu do busu všem účastníkům zavázali
oči šátkem, dali jim do ruky fólie (Tmou 2b). Všichni si museli
vypnout mobily. Proto nám nefungovalo spojení. A co ty plavky??
Všichni účastníci této jízdy se obávali nejhoršího, a to sice ne
zrovna příjemné koupele v Brněnské přehradě, nebo v podobné
přírodní nádrži. Perňa byl zmaten a po několika odbočeních busu
byl lehce dezorientován. Nezbývalo tedy nic jiného, než se smířit
s onou koupelí. Jaké štěstí bylo, když si mohl šátek sundat a
viděl, že je někde v lese u silnice. Po vystoupení z busu nastal
chaos, protože nikdo nevěděl, co se má dělat. Perňa záhy zjistil,
že je na silnici z Krpole do Soběšic, u restaurace Hubert. Během
a s pomocí MHD byl teď pomocí mobilu navigován na Tomkovo náměstí
(proč tam se dozvíte dále).
Tmou 1 - 2ab
První šifra měla být na rozcvičku. Na lístečku byly čtyři římské
číslice, pak řádek připomínající dvojkovou soustavu a několik
nesmyslných slov ukrytých v matici připomínající osmisměrku. Za
římské číslice v prvním řádku jsme snadno dosadili písmena v
abecedě a vyšlo slovo "Sady". Taková ulice byla v Husovicích.
Dále nám vypadla slova "plotu" a "školky". Mateřská školka v
blízkosti ulice Sady skutečně existovala. Mezitím se už ozval
Perňa, a řekl že je u Kociánky, má fólii Tmou 2a, ptal se jak
jsme na tom a jak si má počínat dál (neměl k dispozici mapu
Brna). Poradil jsem mu spoj 84 od Semilasa na Tomkovo náměstí,
kam jsme se my rozjeli taky. Cestou v trolejbusu se nám ale
podařilo vyluštit zbývající část šifry. Celý název zněl: "Sady
národního odboje". Následoval text odkazující na školku v tomto
parku. V plánu Brna Martor našel, že se jedná o park s hospodou
Šelepka. Počkali jsme tedy ještě 5 minut na Perňu, abysme byli
kompletní. Vyrazili jsme trolejákem na druhou stranu a snažili se
co nejrychleji napravit počáteční neúspěch. Z Konečného náměstí
jsme to s Perňou vzali během, protože nás už nebavilo čekat na
dvanáctku, která měla zpoždění. Ostatní borci jeli šalinou. Byli
jsme na místě první, ale došlo nám, že parky se školkou jsou tu
dva nedaleko od sebe. My jsme začali v tom špatným, ale naši
kolegové byli úspěšní a našli fólii Tmou 2b. Po přiložení obou
fólií na sebe se objevila kresba kaple a text "Burianovo
náměstí". Sedli jsme na trajf 134 (ve kterém jsme poprvé potkali
Perňova kámoše Maxe) a potom doběhli na Buriaňák, kde už bylo tak
10 týmů.
Tmou 3 - 4
Najít papír v odpadkovém koši za kaplí bylo snadné. Bylo na něm
10 fotek ne moc dobré kvality a navíc černobílé. První obrázek -
nivelační tabulka - byla přímo na kapli. Další nafocené objekty,
nebo spíš jejich detaily byly vždy ve vzdálenosti max. 100 metrů
od sebe. Prvních pět se nacházelo v blízké ulici a tvořily
přímku. Další - visací zámek - nám zabral dobrou půlhodinu.
Museli jsme se rozdělit. Pročesávali jsme blízký lesík, zámky na
garážích a na plotech, ale žádný se neshodoval. Až do chvíle kdy
si Martor a Perňa šli koupit pití do blízké samoobsluhy. Vláďa na
ně čekal venku a náhodou si všiml zámku na vývěsce před sámoškou.
Jistý posun v hledání nám zvedl náladu. Další obrázek s
oprýskanou zdí jsme objevili snadno. Při dalším pátrání v ulicích
jsem náhodou narazil na cvičiště psů a řekl si, že by stálo za to
ho prozkoumat. Kmen jednoho ze stromů se podobal desátému detailu
na fotkách. Pod ním ležela krabice od bot Hi-Tec. Rozhlédl jsem
se, jestli mě nikdo nepozoruje, a sehnul se ke krabici. V ní byl
text "Tmou, pouze jednu disketu". (Haluz č.1.) Jednu jsem tedy
strčil do kapsy a pomalu odcházel, předstíraje, že stále něco
hledám. Skvělé, říkal jsem si pro sebe! Mobilem jsem všechny
obvolal a oznámil jim, že tady můžem skončit. Perňa nejdřív
nerozuměl mé poznámce "potřebujeme počítač", ale potom si celkem
pohotově vzpomněl na internetovou kavárnu nedaleko. Odtam nás ale
nepříjemná bába okamžitě vyrazila. Perňa naštěstí bydlí blízko a
tak jsme se vydali k němu domů. Tam se ukázalo, že je disketa
prázdná. Naštvala mě v této chvíli neschopnost organizátorů,
kteří zrovna na naší disketu zapomněli cokoliv nahrát. Tak jsme
se s Martorem obuli, a běželi zpátky pro další, v naději že už
bude nahraná. Ve zbytku týmu se zlost vystupňovala až do fáze,
kdy se rozhodli, že disketu zničí! A ejhle. Papírek Tmou 4 byl
uvnitř. Ukazoval na Pomník Merhauta v Lužánkách a na sochu před
bránou na Výstaviště. Tam jsme taky s Martorem vyrazili. Kovboj,
Perňa a Vláďa si vybrali Lužánky.
Tmou 5
Najít papír se zprávou pod sochou bylo jednoduché. Spíše jsme se
divili všudypřítomným hlídkám policie a davům lidí, kteří ale
rozhodně Tmou neběželi. Pochopili jsme že na Výstavišti je
techno-koncert. Ve zprávě byl plánek Výstaviště a rada, že máme
spojit kružnicí určitá čísla v plánku. Ve středu takové kružnice
je pak další stanoviště. Bylo na ulici Hlinky asi uprostřed na
pravé straně. Prolézali jsme tedy popelnice, dívali se pod auta,
na plakáty, při návštěvě podzemních garáží jsme byli vyhozeni
vrátným. Objevili jsme asi metr široký průchod mezi domy, ale ani
tam nic. Druhá část týmu dostala podobný papír s plánkem Lužánek
a deseti očíslovanými stanovišti. Začali je obíhat jedno po
druhém, ale kromě psího lejna v odpadkovém koši a kontejneru se
shnilým listím nenašli nic zajímavého. V tu chvíli Perňu napadlo,
že nápovědy budou záměrně přehozené. Hned mi zavolal a chtěl
vědět znění našeho zadání. Po tom, co mě nadiktoval jejich, jsme
měli další zprávu do 5 minut. Nebyla ale číslovaná. Byl v ní
text, ve kterém se vyskytovaly názvy vesnic a objektů až za
Tišnovem. Bylo to podezřelé, ale ukrýval se tam jakýsi popis
cesty. Vzhledem k tomu, že papírek nebyl číslován a objekty byly
vzdáleny přes 30 km, jsme další rozhodnutí odložili a odjeli do
Lužánek za zbytkem týmu, který podle návodu z našeho papíru našel
svoji zprávu také hned.
Tmou 6
Máme sraz pod hodinama na rohu Kotlářské a Štefánikovy. Ty
ukazují 21:25. Vyměníme si navzájem papírky. Ten co se nám
dostává do rukou je číslován v pořadí jako šestý. Jsou na něm dva
znaky připomínající čínské písmo. Ty jsou složeny z částí
připomínající normální písmena. První slovo je "kostel". Druhé je
dle našeho názoru "Hokej", ale je to blbost. Kovboj má s sebou
plán Brna se seznamem kostelů. Z písmen se nám podařilo sestavit
slovo "Josef". Následuje odjezd na Josefskou. Tam pátráme asi 10
minut. Nic. A navíc kolem nás nejsou žádné další Tmou-týmy. Další
návrh padá ode mě. Analyzuji další možnosti dle seznamu kostelů.
Výsledek - slovo "trojice". Kostel sv. Trojice je v Krpoli.
Následuje přesun tramvají. U tohoto kostela také nikdo není, ale
jsou tam otevřené bočí dveře a u nich světlo. Nic. Po 10 minutách
hledání vzdáváme, přestože se můžeme domnívat, že jsme zde první
a tudíž je šífra někde dobře ukryta. S Perňou ještě prohlížíme
nástěnky před kostelem, ale nemá to cenu, jsme opět špatně.
Nastává první krize v naší hře. Asi hodinu strávíme na lavičkách
u Semilasa. Koukáme na šifru, spojujeme ji stále s textem z
Výstaviště, ale nápady jsou mizerné. Nálada klesá. V čínském
znaku nacházíme slova "kotec", "kotel" a spoustu dalších
nesmyslů. Pak v tom nacházím slovo "Útěchov". Je to daleko a
žádné dobré spojení. Jediné co nás v tuto chvíli rozumného napadá
je vrátit se do Lužánek a podívat se, jak jsou na tom jiné týmy.
Jdeme na zastávku 1. (Opět potkáváme Maxe. Náhoda.). Stojíme na
ostrůvku MHD a Vláďa má nápad - je to obrázek. Žádná písmena, ale
kresba. Martor couvá do kolejiště, aby si Vláďa mohl prohlídnout
šifru zdálky. Přitom na něj zvoní tramvaj, která projíždí okolo.
Je mu to ale jedno. Hra je přednější. Já také bezmyšlenkovitě
koukám do papírku a asi přicházím pomalu k řešení. Klikyhák,
který jsem mylně považoval napřed za písmeno F, T nebo H mně nyní
připomněl I. Mám to, čas 23:15, šifra je "Kostel Komín". Hodinu a
tři čtvrtě nám tato šifra spolkla. Slovo Komín se úplně samo
nabízelo, ale my jsme hledali samé složitosti. Sedli jsme na
rozjezd jedničky ve 23:30 a odjeli do Komína. Po cestě se nám
zase začala vracet nálada a energie!!! :o) Zvláště poté co do
tramvaje začali přistupovat další lidi co vypadali jak Tmouaři.
Tmou 7
Když šalina zastavuje na zastávce Svratecká, vystupujeme a
nastupuje spousta dalších, kteří už mají sedmičku za sebou.
Odhadujeme, že můžeme být tak na 50-70 místě, nelze to určit moc
přesně. U kostela jsme ale z naší šaliny první, a organizátor,
který nás fotí, říká, že někteří jsou už u 10. stanoviště a někdo
dosud pátrá po disketě v Žabinách. Tato šifra je
matematicko-logická. Kovboj přišel jako první na řešení první
části šifry (součty čísel v matici) a Martor na část druhou,
která mi svou koncepcí připomínala Hledání min ve Windows.
Výsledek nás odkazuje na hráz Brněnské přehrady. Protože šaliny v
noci jezdí po hodině tak jdeme pěšky. Napřed se snažíme nahnat
cenné minuty rychlou chůzí, ale osloví nás takovej dolfa, kterej
puká cigáro. Ptá se co hrajeme za hru a říká, že už asi před
hodinou potkal jinej tým. Najednou uslyšíme pískat koleje a
uvidíme za náma jedoucí šalinu (v čas, ve který vůbec jet
neměla). Následuje sprint naplno! Zastávka je od nás asi 200m,
tak se to dá. V šalině je přecpáno ostatními Tmouaři. Chválíme
se jak jsme dobří, že máme ušetřenou dlouhou cestu po asfaltu a
výstup po schodech na hráz.
Tmou 8
Vystupujem na zastávce Přístaviště, ostatně jako zbytek celé
tramvaje. Kovboj a Vláďa ještě pro jistotu zjiš»ují odjezdy
dalšího spoje č.1, a my ostatní neleníme, ujmeme se vedení toho
celého procesí a míříme k hrázi. Jsme na místě. Najít pod
památníkem obálku s šiframi bylo tentokráte hračkou. Text
pojednává o nějakých vajíčkách a oplodnění, ale Perňa s jistotou
určil, že se jedná o výstřižek mapy s vrcholem a studánkami.
Odkaz vede na vrchol kopce Chochola, vzdáleného cca 3Km. Na úpatí
Chocholy máme chatu, takže se po krátké konzultaci s mapou ujímám
vedení a vyrážíme od hráze jako první. Najednou je náš tým opět
osamocen. Máme dobrou náladu, rozvíjíme teorie, zda ještě vůbec
máme na vítězství a všechny nás štve zakolísání týmu na šifře 6,
tj. čínské znaky. Cestou potkáváme další tým, ale ten se posléze
odpojí a zvolí jinou cestu. Jdeme stále po asfaltu a blízko
občerstvení Na teplárně (kde odbočujeme do prudkého kopce)
potkáváme ožralého člověka nesoucího někoho přes rameno. Musíme
se smát. 1,5 Km stoupání a překonání více jak 200 výškových
metrů. Jdeme beze slov, svítí měsíc v úplňku a nádherně osvětluje
celou okolní krajinu. Pot mi stýká po zádech, mám kyslíkový dluh
svalů, ale jakási síla mě žene neustále vpřed! Konečně. Před námi
probleskují světélka baterek týmů, kteří jsou již na vrcholu a
luští. Jsme nahoře. Já a Perňa se ujímáme zápisu do vrcholové
knihy. Píšu : čas 1:41 Team SPECNAZ hlásí dobytí kóty Chochola.
Tmou 9
Luštění šifry, která připomíná matici čísel jedno- a dvoumístných
seřazených po deseti do 25 sloupců se ujímá tradičně Kovboj.
Nápověda 1 není 2 dává najevo že bude třeba odlišit lichá od
sudých čísel. Vláďa boduje, když říká že půjde o obrázek.
Skutečně. Diktuji Kovbojovi čísla ve sloupcích, a odlišujeme
lichá jedničkou od sudých nulou. Pohotovější je Martor, který
lichá čísla zatrhává a za chvíli rozluští číslo, nebo spíš
výškovou kótu. Odkazuje nás na nedaleký soutok potoků v mapě
udaný touto hodnotou. Zaměříme azimut, a Kovboj s ujímá vedení..
Vždy posvítí baterkou na nejbližší strom, zkontroluje azimut a
jde se 20 - 30 m. Pak postup opakuje. Před námi je ale spousta
kopců a převýšení. Volíme tedy způsob odlišný. Pohodlněji dojdem
na Ríšovu studánku a pak už to nějak trefíme. Nejdřív podle
Martora prolézáme keře, ale pak narazíme na cestu. Já se opět
rozvzpomenu na své výlety v dětství do těchto končin a dovádím
tým ke studánce. Doplníme tekutiny a pokračujem po modré. Opět
potkáváme týmy které už jsou poněkud napřed a vrací se ze soutoku
(později nám doje, že nevlídnost počasí a blízkost potoku vytváří
velmi nehostinné podmínky a tak mohou jen měnit místo luštění..).
Cesta ostře padá k potoku a poslední úsek na kluzkém blátě je
téměř sebevražedný. Řídíme se ale podle speciálních jednotek
ruské armády a ty musí snést všechno. :o) Nic nevnímám, nevnímám
zimu, vlhko, ani náročnost terénu. Zbývá jít po proudu potoka a
najít onen soutok.. Objeví se plácek s několika zapálenými ohni
(v lese!!) a týmy luštící šifru. Ta je tentokrát na stromě v
blátě. Martor chytře bere kmen, který hází do bláta a z obálky
vytahuje 2 papíry.
Tmou 10
U jednoho z ohňů poznáváme naše profesory Cicvárka a Řondika.
Ozývají se od tam hlasy ve smyslu, že neopustí toto stanoviště
dokud šifru nevyřeší, i kdyby tu měli třeba umřít. Podle toho
můžem soudit, že nás čeká tvrdý oříšek. Zaujmeme místo ve svahu.
Padají návrhy ohledně rozdělání ohně, ale Martor to důrazně
odmítá a prohlašuje, že se nemíní uchýlit k praktikám, které tu
propagují někteří kolegové profesoři (doslova Cicva a spol.). Co
s šifrou? Vypadá to jako puzzle a šablona do které se mají
sestavit. Nůžky na vystřižení něčeho drobnějšího, hlesne Perňa.
Ujímám se vystřihování a Kovboj skládání. Zbytek týmu pomáhá tím,
že usilovně drží Kovbojovi palce. Asi za 15 minut je vše
vystřiženo a složeno. Následuje nekonečně dlouhý čas, který
strávíme koukáním do vzniklé zněti písmenek. Procento vlhkosti
okolního vzduchu se blíží hranici 100% a teplota klesá pod nulu.
(údaje musím ještě nechat ověřit ČHMÚ :o)). Přes oblohu se
začínají stahovat mraky a zakrývají tak předtím všudypřítomný
měsíc. Na skládačku dopadá souvislý kužel Martorovy čelovky.
Kovboj se třese zimou a v agónii ze sebe vyráží písmena, která
nedávají žádný smysl. Přesný čas bohužel nevím ale odhaduji ho
mezi třetí a pátou hodinou ranní. Podmínky opravdu jen pro
opravdové oddíly SPECNAZ!! S Vláďou se rozhodujem, že přece jen
bude nejvhodnější rozdělat oheň. Svítím baterkou po zemi, ale
nacházím jen klacíky zmáčené vodou nebo ještě čerstvé, prostě
žádný pořádný klestí.. Tak to s pomocí papírů z Vláďovýho bloku
zkouším zapálit. Hoří to asi 30 vteřin a zhasne, tak to zkouším
znovu a znovu. Jsem unavenej! Nemám sílu jít pár metrů a kouknout
se po suchým dřevě. Kovboj naštěstí vymyslí zahřívací systém
pomocí simulovaných přeskoků švihadla!! Pomáhá to, ale jen
dočasně. Po více než hodinovém marném snažení padá návrh na
návrat k Ríšově studánce a pokračování v luštění tam. (pár
písmenek se totiž jeví jako Ríša). Následuje opětovný výstup zpět
ke studánce. Jsme nejistí, vůbec nevíme, zda postupujeme správným
směrem a jestli si třeba nezacházíme!! Těsně před studánkou
potkáváme tým, který je očividně v dobré náladě. Oslovíme ho a
orientačně se zeptáme jak na tom je. Jeden z odrostlejších
chlapíků zahřímá že jdou na kontrolu 12. Dozvídáme se, že
kontrola 10 je drsná, a že puzzle jdou složit více způsoby. Víc
už vědět nechceme!! Přišli jsme hrát a ne podvádět. Spěcháme tedy
rychle ke studánce, kde se opět pokoušíme puzzle sestavit. Mylná
Kovbojova domněnka, že skládačka musí mít pouze jedno řešení se
nám stala osudnou! Ztráta dobrých dvou hodin je znát. Puzzle jsou
složeny a čteme - "Seník západně od Ríšovy stud." , Ke slovu
přichází opět mapa a rychlé a spolehlivé nohy. Do 15 minut jsme
u seníku. Začíná se rozednívat. Pohled na naše unavená těla a
ztrhaný výraz tváří je deprimující.
Tmou 11
Teď je to tu! Malý vrchol hry! Dle názoru organizátorů, našeho i
mnoha dalších týmů nejtěžší šifra. Je to rozhovor osoby A s
osobou B o vytváření jakýchsi šifer v šifře! Čteme si každý pro
sebe text a jsme zmateni. Přicházíme jen na to, že nápověda s
pavoukem bez nohy a pod. bude znamenat číslo 7. Je nám jasné,
půjde o pořadí písmen ve slovech a ve větách. Způsobů jsou mraky,
ale který je ten nejvhodnější? Přicházejí za námi profesoři a
jejich kamarád, aby zjistili, jak se nám dosud vedlo. Spíš jsou
ale zvědavi na zprávu z Výstaviště, kterou jejich tým nehledal.
Následovala kritika hry a organizátorů ze strany jednoho z
profesorů, týkající se neschopnosti organizátorů, výskytu
pravopisných chyb v textu a srovnání s minulými ročníky Tmou. Pak
nám oznámí, že je unaven a asi hru vzdá. Opět se věnujeme
luštění. Systém máme dobrý, je třeba jej trochu vypilovat a
zkoušet neustále dokola. Jedná se o šifru v šifře, tedy o dvou
úrovních luštění. Asi po půl hodině se od stanoviště profesorů
ozve změ» radostných výkřiků okořeněných ne zrovna slušnými
slovy... Vyluštili to. Je to pro nás potupa, ale holt co se dá
dělat. Najednou za námi přibíhá jeden člen a hlásí "zkuste to po
výrocích" a snaží se dohnat svůj tým, který už vyrazil. Napadlo
nás řešit sedmá slova z řádků, dialogů, vět, ale z výroků (což se
v rozhovoru nabízelo nejvíc), to nikoliv. Dořešit šifru vybráním
písmen ze slov v pořadí podle číslovek vyskytujících se v dialogu
už nás napadlo dřív, takže zbytek je otázkou minuty. Vydáváme se
opět na cestu. Ještě stále zbývají více jak 3 hodiny do konce.
Další stanoviště zní - U Huberta.
Tmou 12
S pomocí mapy bylo velmi snadné plácek U Huberta najít. Během 20
minut jsme trasu zdolali. Nebyla nijak náročná. Vedla po pevných
lesních cestách a nebyla ani moc výškově členěná. Zde je třeba
vzdát holt organizátorům, kteří zřejmě usoudili, že další
zdolávání převýšení by bylo už nad lidské síly. Nacházíme další
matematickou šifru. Zadání se podobá počítání druhé mocniny
součtu dvojčlenu. Řešení logickou a matematickou cestou se ujímá
Kovboj (matematický mozek naší výpravy). Martor současně pokouší
štěstí a řeší úlohu zkusmo s kalkulátorem. Výsledky jsou dva.
Jelikož se jedná o dosazení do azimutu, rozhodujeme se pro ten,
který nevychází v záporných číslech. Čeká nás 250 metrů maliním,
ostružiním a vysokou trávou, která je plná rosy. Jsou tu už
vyšlapané cesty a tak po 10 minutách snadno nacházíme další
kořist. S Martorem se ještě snažíme mystifikovat ostatní
zbloudilé týmy. Moc se nám to ale nedaří, co naplat.
Tmou 13
Budeme navigovat letadlo. Na papírku je popsán jakýsi let pilota,
který hlásil svou polohu a časy letu jednotlivých úseků. Výchozím
místem letu byla obec Unín a vrchol Kopanina. Nápověda ze
stanoviště u Výstaviště. Museli jsme tedy kleknout do trávy,
vytáhnout pravítko, úhloměr, kružítko, pentelku a takový krámy,
abychom byli schopni dráhu letu rekonstruovat. Bod zřícení
letadla nám po dvou měřeních (Kovboj a já) vyšel na nedaleký
památník osvobození nad obcí Žebětín. Pokračujeme tedy přes les a
potom přes pole do kopce k památníku. Nic. Žádné další instrukce.
Jen další týmy, které dospěly až do této fáze hry a stejně jako
my bloudí po okolí a marně hledají zprávu. Rozdělíme se na dva
týmy. Vláďa a Martor jdou pátrat vzhůru po silnici směr Masarykův
okruh, a já se zbytkem odcházím pátrat do Žebětína a okolí. Síly
nás pomalu opouští. Najednou uslyšíme nějaké výstřely nebo
výbuchy. Napadlo mě, že by mohlo jít o signál, kterým nám někdo
naznačuje výbuchy letadla. Zrychlíme tedy krok a blížíme se k
Žebětínskému rybníku. Tam ale jen myslivci loví kachny a výstřely
z brokovnic nám připomínaly zvuky výbuchů. Totální únavou usedáme
na betonová káčka na okraji silnice na hrázi. Kovboj ještě zkoumá
silnici naproti hráze, kdyby se náhodou ještě někde zračila
naděje, ale po pár minutách vzdává a jde za námi dát si teplý
kafe. Sedíme a shrnujem si průběh hry. Studujem mapu a ještě
telefonujem Martorovi, aby prozkoumali nedalekou kótu na červené
značce, a sdělujeme že jsme nic nenašli. Poslední nápad je ještě
přepočítat znovu dráhu letu a znovu pročesat okolí. Ale vůbec se
nám nechce. Perňa začne usínat. Rozvíjím teorii, že když jsme se
o Tmou dozvěděli a sestavili tým, byl jsem si jist, že pokud
nevyhrajem, tak se aspoň dobře umístíme. O nedokončení hry vůbec
nebylo pochyb. Potom jsme ale byli nuceni provést změnu v týmu a
vyměnit Hanse (další chytrý mozek) za Vláďu. Jak se hra blížila,
naše ambice se pomalu snižovaly. Neměli jsme ale k tomu vůbec
žádný důvod, protože jak se ukázalo Vláďa Hanse dokonale nahradil
a jeho schopnosti, stejně jako schopnosti ostatních byly 100%.
Jediné čeho jsme se obávali byla nezkušenost, jelikož jsme se
přece jenom účastnili poprvé. Snížili jsme pro jistotu hranici
nutného úspěchu na hranici 10 kontrol a k plné spokojenosti by
nám stačilo projít kontrol 12. Ale když člověk má před sebou
kontrolu poslední a nenajde ji, bude si to potom vyčítat, že
seděl na břehu rybníka a nemakal. Překonat sám sebe se povedlo
nakonec Vláďovi. I když nechtě. Když se s Martorem vraceli za
námi zmoženci na hráz oznámit, že hru balíme a jdem si nechat
vysvětlit konec, padly mu oči pod výpus» rybníka (u které jsme
hodinu seděli a čuměli do blba), kde dvě červené diody označovaly
místo poslední zprávy!! Haluz!!
Tmou 14
Opět se nám vrátila nálada. Pomýšlet na vítězství sice už asi
nemůžem, ale pokud se nám podaří vyluštit zdánlivě lehkou šifru,
tak máme v kapse aspoň projití všech kontrol. Zpráva je psána
obrázkovým fontem, tzn. první čtyři obrázky odpovídají písmenům
T,M,O,U z nadpisu. Ostatní postupně dosazujeme, až se dozvídáme,
že jsme právě vyluštili poslední šifru Tmou 3. Máme rychle běžet
k závěrečnému stanovišti na Štouračově ulici v Bystrci a ohlásit
se heslem "Budulínek už je tu". Nálada prudce stoupá a snažíme se
co nejrychleji dostat do cíle. Martor ale rychlost přesunu kazí.
Už je zase děsně v pohodě a v prvním kiosku si kupuje limonádu.
Tím pádem nám ujíždí tramvaj a ztrácíme cenné minuty.
Tmou 15
Přicházíme do cíle. Asi třicet lidí stojí v hloučku. Před nimi je
přes jakousi dopravní značku přehozená karimatka, na ní je
rozkreslena celá hra Tmou a jeden z organizátorů vysvětluje
správný postup. Všimnou si našeho příchodu a jsou zvědaví, zda
máme heslo. "Budulínek už je tu" křičí Martor a všichni to po něm
opakujeme. Jaká je potom naše radost, když nás ten kluk v červené
bundě zapisuje do výsledkové listiny a oznamuje sedmé místo!!! To
se nám ani nemohlo zdát!! Čas 10:58. Po 18 hodinách a 28 minutách
končí naše pou» Tmou a posléze i světlem. Čekáme na vyhlášení
výsledků a plní dojmů odjíždíme domů se vyspat...
Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům našeho týmu. Pro náš
výkon a následné umístění udělali všichni maximum. Sáhli si na
dno svých schopností a dovedností. Dokázali se poprat s
nehostinnými podmínkami a dokázali bojovat s únavou a překonat
několik krizí, které nás během hry přepadly. Chtěl bych
podotknout, že hra byla připravena kvalitně, našeho týmu se
nedotkla žádná chyba ze strany organizátorů (pokud vůbec nějaká
byla) a stala se pro mě skvělým zážitkem. Už teď se všichni
těšíme na pokračování, takže tým SPECNAZ určitě potkáte i na TMOU
4!!
Zpět na zápisky