Kdysi jsem organizátorům TMOU slíbil, že se rád připojím k pořádání – až TMOU vyhraji. Toto předsevzetí mi vydrželo několik ročníků, zlé jazyky tvrdí, že jsem časem pochopil, kudy vede nejschůdnější cesta k získání trička TMOU, a proto jsem předsevzetí porušil. Ve skutečnosti jsem byl hnán romantickou vidinou vymýšlení šifer a trasy – pár týmovek přípravy, pár hodin samostatné práce a TMOU 7 bude hotová. Jak krutý omyl!

Nemá smysl čtenáře unavovat výčtem všech organizačních nutností, které jsou se TMOU spojené, tak snad jen pár největších špeků: první týmová schůzka proběhla 24. dubna. Vytyčil se na ní základní směr TMOU 7 – osvědčené schéma opět proložit nějakou strukturální novinkou, připravit perfektní kvalifikaci, vychytat chyby v šifrách, sehnat co nejvíce testerů, vymyslet trasu, která by měla atmosféru a byla by přitažlivá i pro znalce Brna a jeho okolí. Nakonec prošel nápad vylepšit přesun do terénu z TMOU 6: pravidelným autobusovým pendlem. Tak zabráníme restartu hry, ale zároveň budeme moci udělat zajímavou trasu v místech, kde to ani Brňáci moc neznají: v krásných smíšených lesích mezi Velkou cenou a Rosicemi.

29. června vyrážíme na terénní týmovku, trasa je zhruba vytipována, teď jen ověřit, jak se liší realita od mapy. Odhodlání projít trasu celou však v průběhu odpoledne hatí nepřekonatelné překážky, zejména velký výskyt třešní a jahod podél cest. Sedíce v korunách, přemýšlíme, jak to tu asi bude vypadat o čtyři měsíce později.

Hvízdalka – chceme se dostat na kótu, která je dle mapy vně bývalého vojenského areálu. Jenže mapa je nepřesná, prolézáme dírou v drátěném i betonovém plotě a stojíme v úžasné krajině provrtané bunkry. Raději ale mizíme, než nás někdo uvidí, dírou v plotě stejně hnát účastníky nemůžeme. Obcházíme plot až k bráně a dumáme, jestli by se nedalo stanoviště uvnitř zařídit oficiálně. Máme štěstí, zrovna přijíždí majitel firmy, které to tu teď patří. Vysvětlujeme mu náš záměr, tváří se nejprve nedůvěřivě a chce vědět, kdo uklidí po hře areál od kelímků od piva? Zdá se, že má jakousi zkušenost s místními hasiči, kteří zde nedávno pořádali závody. Ujišťujeme ho, že znečištění areálu kelímky je v tomto případě vysoce nepravděpodobné. Stejně to však vypadá, že máme smůlu. Areál již totiž koupila jiná firma, která zde chce stavět rodinné domky. Ale současný majitel nás nakonec ve svém voze ochotně provezl až k velitelskému bunkru a dal nám telefon na nové majitele. Bývalá raketová základna protivzdušné obrany Brna působí monumentálně. Vytyčujeme zatím dvě varianty trasy – buď seženeme povolení do velitelského krytu, nebo bude stanoviště u nedalekého křížku, odkud je zase krásný výhled. Během odpoledne jsme ještě stihli prověřit soutok potoků západně od Hvízdalky, na víc už nezbyl čas. Lipový vrch a Bučín prověříme později. Konec bude v Rosicích v atomovém krytu – kdyby to vyšlo i s Hvízdalkou, měla by TMOU 7 radostně militantní charakter.

Stále nám chybí úvod v Brně – jeden čas to vypadá na vojenské cvičiště – Dosík prošel několikerým jednáním, leč nejvyšší hlava zelená a pomazaná, od které se čekal již jen blahosklonný souhlas, prohlásila, že tato akce armádě nic nepřinese, a měli jsme po ptákách. Tedy po úvodu.

Od dubna průběžně vznikají šifry a díky testerům i jejich pokročilé verze. Souhrnně se testovalo asi 30 šifer (nápadů).

Máme autobusy, Hvízdalku, sokolské hřiště. Je hotová Hymna TMOU a šifra, která z ní vychází, pracuje se na úvodních filmech. Máme povolení k nočnímu vstupu na nádvoří Staré radnice. Máme oficiální mapu. Testeři stále makají. Kvalifikace se nezhroutila.

Čtvrtek 3. listopadu, půl sedmé ráno. Dance právě zavolali, že v jedné z terénních oblastí bude probíhat honitba. Samý malý mysliveček, sotva flintu nesou. Naštěstí se brzy objasňuje, že se jedná až o oblast Bučína, kde bude jen málo týmů, a stejně až za světla. Nezablikají si.

Během čtvrtka se náhle ze zdravotních důvodů odhlásilo několik týmů. Štve mě to hlavně kvůli týmu Šlamastyka, který o hru hodně stál, ale jako poslední náhradník již s účastí nepočítal a je mu to tedy k ničemu.

Je pátek 4. listopadu, za námi jsou stovky hodin přípravy (ach mé iluze), před námi tma. Budiž nám noc nakloněna.

Sokolské hřiště je nacpáno k prasknutí. Pětiminutový odpočet a Hymna TMOU hřímá. Dunivá parodie na Barbara Conana a už patos stříká, očekávání houstne. A pak už tři filmové šifry. Divoké záběry viaduktu u zastávky Krásného, paní v supermarketu, která si velmi metodicky kupuje potraviny s různými názvy, výřezy portálu nedalekého kostela Cyrila a Metuda. První týmy opouštějí hřiště, že by už měly jasno?

Druhá šifra byla záměrně docela těžká s možností internetové nápovědy. Je nutné pole od počátku trochu rozstřelit. Rozstřelilo se víc než důkladně, chyba v softwaru, webmaster je hráčem TMOU, naštěstí je to pro všechny stejný problém, nikdo není zvýhodněn.

Altánek na Špilberku a básnička. Šifra prošla několika změnami, které vedly k mírnému zlehčení této jazykové hříčky. Pro nejrychlejší týmy žádný velký problém, spíš malá rozcvička v analýze textu. Pro několik málo týmů už osudová konečná.

Nádvoří Staré radnice. Opět spíše zpestření než velká překážka. Doufáme jen, že všechny týmy po sobě uklidí nepořádek a že při rozbíjení nerozbijí i něco jiného. Pár týmů sežralo kokos dříve, než si přečetlo varování. Volají nám, domnívajíce se, že každou chvíli umřou. Jediná látka, kterou jsme při přípravě nakonec použili, bylo naštěstí jen nevinné lepidlo Herkules.

Žvoulečka k masóznímu mekaru, v němž je kynop. Jazyková, analytická šifra. Zde nepředpokládáme výraznější zádrhel, jde o jen čas. Zato následující šifra již může potrápit, je totiž velmi jednoduchá, tj. spousta týmů na ní určitě půjde složitě.

Při umísťování stanovišť jezdíme tam a zpět, spíš se kochat, mj. atmosférou nočního Špilberku, kde v hustém listí leží týmy luštící básničku. Proudoví krtci a Prahory na čele se ale už blíží k vyluštění 7, šifry, která měla být vrcholem města - ledaskdo na ní skončil. Jedeme umístit terén. Nejprve šifru do raketové základny Hvízdalka, tajuplná třešnička na dortu pro úspěšné terénní Tmáře. Pak ostatní šifry, supíme do kopců a sbíráme SMS o situaci ve městě. Nejvíce pobavila od hlídače Obelixe v parku na Božetěchově: „Tak teď přižvoulilo těch 50 týmů. Chudák řidič vagy... Je to tu teď masózní.“

Vracíme se na parkoviště v Bystrci, kde už si vymývá mozky hudební šifrou pěkných pár týmů, pouze tři týmy zatím pronikly do terénu. Je docela zajímavé, že hudební šifru testeři vyhodnotili vesměs jako lehkou hříčku, kterou by už většina Tmářů mohla vyluštit cestou. Nestalo se. Cesta nebude přímá. Kdo kousl rychle muziku, trápí se zase s Novákovic haranty.

Přejíždím do cíle v Rosicích a zjišťuji, že jsem už taky dost mimo - na parkovišti v Bystrci jsem zapomněl testerku a hlídačku Fosu. Tož se domlouváme, že se pro ni vrátím k Velké ceně. A chviličku spát. Proudoví krtci už prošli Hvízdalkou, k ránu tady mají šanci být. A taky že ano, nečekáni, nezváni buší v 7:08 na naše vrata. Tak jsme je šoupli zase do tmy. Rosickým jaderným krytem se prohmatávají k vítězství. Je 8:04 a TMOU 7 zná své pokořitele. Řada dalších týmů v terénu se stále trápí s 10, která se stala asi největší překážkou na letošní TMOU. Když nevíš co s tím, použij morseovku! Raketová Hvízdalka asi zůstane většího náletu imperialistů ušetřena.

11:15 - z temného krytu, kde bylo třeba po hmatu, beze světla najít po paměti 7 reliéfů písmen a složit z nich cílové heslo, se derou ke světlu Pralinky zvlášť.