Zážitky a reakce týmů

Tým "Ho-Wa-Da" napsal:


Já vám to říkal!


Když Marjánka s šifrou před zraky spousty dalších účastníků naskočila do auta, tiše jsem hlesl: "Uvidíte, jaké z toho budou řeči." Později jsme se na jedenáctce od neznámého orga dozvěděli, že Proudoví krtci už sice dorazili do cíle, ale šíří se o nich pomluvy, že se v Brně popováželi autem. Co dodat?

Jak to bylo doopravdy...


V pět hodin byli čtyři z pěti členů našeho týmu cirka 70km od Brna bez mapy a tušení, kde se sakra ten zatracený Juliánov nachází, zatímco pátý z nás, Pavel, dělal co mohl. Kolem šesté jsme vysadili další dva výsadkáře u mostu (šifra 2c), načež se odehrála výše popsaná příhoda. Vzápětí byli výsadkáři vysazeni o 100 metrů dál a následovaly zoufalé pokusy o setkání se s Pavlem. My jsme odjeli vrátit auto a do hry se zapojili až později.

Pokud mohu soudit, druhou šifru dali kluci za skvělý čas. Ani nás nestihla vystresovat nápověda: "Váš tým se jmenuje... nehrajete". Umístění motáků v altánku bylo makabrózní a šifra nás zabavila docela nadlouho.

Kokosovou šťávou jsme si připili na zdraví ještě dřív než jsme si přečetli varování na papírku. Následnou půlhodinu jsme byli totálně vychlámaní a vtipkovali na téma, co v tom asi bylo. Další šífry až do desítky byly víceméně průchozí. Moc se nám líbil "brněnský hantec", málem jsme si volali o slovník. U přehrady poznal Pavel většinu nástrojů i bez "nápovědy" na obalu CD.

Naopak líto mi přišlo, když nás naložili do autobusu, zavázali oči a zakázali mluvit, pročež nás suše vysadili všechny na stejné místo, které jsme do minuty identifikovali. A následná šifra byla tak průhledná, že ji musel vymyslet nějakej ychtyl :-)

Zásek


Desítka byla totální zásek. Pro autora nápovědy s céčkem/lodičkou bych měl pár velice nehezkých slov. Jedenáctka nebyla o nic lepší. Naprosto zdeptaní jsme zamířili na nádraží v Tetčicích a utěšovali se faktem, že se ono místo nachází ve středu kružnice DUM-DUM. Leč nebylo nám dáno ukončit hru tak záhy, neb Honza přišel s ďábelskou hypotézou, že další zpráva je v bodě Q. Někteří členové našeho týmu už ale byli poněkud sešlí, a tak dlouho snášeli argumenty proti bodu Q, až šifru vyřešili a museli pokračovat na Lipový vrch a Bučín.

Po limitu


Že v limitu nedojdeme bylo jasné už od druhého záseku. Přesto jsme ze všech sil ctili hymnu Tmou, nevzdali to a po dlouhém hledání - během něhož odbylo poledne - ubučený vrchol vypátrali. Chtělo to nějakou "tečku" na závěr. Nenapadlo nás nic lepšího než sednout na vláček a popojet stanici do Rosic, kde jsme nalezli nejen Radka odstraňujícího poslední zbytky zakončení v bunkru, ale hlavně Černého racka a část Prahor.

Co dodat? Obvyklé díky organizátorům, jež jsou letos neobvykle oprávněné. Gratulaci Krtkům, kteří jsou asi skutečně proudoví. A naději, že snad zase někdy někde - třeba příští rok na Tmou - se se všemi opět setkáme.

Zpět na zápisky