Zážitky a reakce týmů
Tým "Dopijem a pudem" napsal:
Letos jsme se rozhodli, že se umístíme na nejlepším místě v dosavadním působení našeho týmu v TMOU (což vesměs nebyl problém, páč jsme se účatnili poprvé).
Následující taktické složení se ukázalo býti téměř dokonalým: velké mozky (skromnost stranou) - Kuba, Michal a Petr; menší mozky, navigátoři a soumaři - Hanka a Evča; a konečně záhadný kamarád Ondra, který se sice nadšeně přihlásil, ale nakonec se nedostavil ani na kvalifikaci, ani na samotnou hru, proto byl nakonec nahrazen Kubou.
Kvalifikace proběhla hladce (přibližně v 10 hodin ráno - potom ,co jsme se dorůžova vyspali - jsme úspěšně vyluštili Trosku a jako 68. jsme se zapsali mezi kvalifikované týmy).
Asi 3 dny před samotnou akcí byla válečná porada. Úkoly jsme si rozdělili přibližně tak: Hanka usmaží řízky a zbytek vyplyne ze situace.
Vybaveni řízkama a dobrou náladou jsme se úspěšně sešli na hlavním nádraží, uzavřeli jsme sázky, na který stanoviště se dostaneme, a vyrazili jsme do Juliánova. Startovní stanoviště nebylo těžké najít. Šli jsme s davem.
Grandiciózní ba přímo fascinující úvod nás nadchl. Text "TMOU7" se pomalu dostal na druhý okraj obrazovky a přišla hymna. Ta se panu Cicvárkovi (tímto zdravíme, jsme z Jarošky! i když jsme vás na nic neměli a doufáme, že příště už nějak zařídíte, abychom byli první) velice povedla.
První šifra nebyla těžká (i když trochu zvýhodňovala brňáky - což my jsme, takže nám to zas tak nevadilo). Samozřejmě jsme věděli kam jít hned na začátku, ale natolik se nám líbila písnička od Buty, Tlustá paní, že jsme se trochu zaposlouchali a vyrazili jsme až kolem půl.
Posbírali jsme části druhé šifry a sešli se (jak jinak) v hospodě. Následovalo první pivo (ano, i přes varování organizátorů) a my si říkali, že to začíná vypadat dobře (to jsme ovšem netušili, že je to pivo zároveň poslední). Asi po hodině luštění jsme dopili a šli. Dopili a šli i sousedi od vedlejšího stolu (zároveň s náma, ale nechceme je podezírat z opisování).
Ze Špilasu to bylo kousek k Michalovi domů, takže jsme šli trochu provětrat nohy (což ocenila především Michalova sestra, která myslím ještě teď doma větrá). Básnička moc pěkná, ale pro nás až příliš jednoduchá. Za 10 minut jsme se hnali dál.
Kokos byla asi nejzábavnější šifra. Poté, co jsme ho "odšpuntovali", Kuba okamžitě musel ochutnat. Chyba! Po rozbití býl kokos naprosto zelenej a plesnivej. Pak jsme si přečetli varování, že ho nemáme konzumovat. To Kubu velice potěšilo. Šifra byla oslizlá, ale docela rychle jsme ji vyluštili.
Kousek od Parku na Božetěchove bydlí Hanka. Zašli jsme na návštěvu. Dali si gulášek a palačinky a uvařili čajíček (což se ukázalo jako chyba, protože šifra byla rozlousknuta poměrně brzo a my pak museli pořádně foukat, aby nám neujel autobus na Palačák).
Autobus na Palačák nám ujel (asi o 3 hodiny - Evka nějak špatně zjistila kdy to jede, takže jsme spěchali zbytečně). A museli jsme šlapat. A to se nám nechtělo, morálka v týmu upadala a když jsme viděli 6. šifru, byli jsme totálně na dně. Avšak dobrý nápad se dostavil (vivat Kuba!) a běželi jsme (no spíš jsme se ploužili) dál.
V týmu opět zavládla dobrá nálada. Hýřili jsme vtipem a říkali si, jak nám to dneska dobře jde a že to určitě vyhrajem. Naše nadšení se ukázalo býti zbytečným. Do vrcholové knihy jsme se sice zapsali jako 21 (teď si nejsu uplně jistej), a to přesně minutu po půlnoci, ale luštění nám nešlo. Navíc jsme důkladně promrzli. Asi hodinu a půl nám trvalo, než nás napadlo sejít do údolí. Pak jsme hledali hospodu. Jednu jsme našli, ale měli otevřeno jen do 24:00 (chyba byla, že jsme se nepodívali od kdy mají otevřeno - později jsme totiž zjistili, že mají od 1:30). Šli jsme dál. Nonstop byl plnej, a tak jsme se usadili na lavičce u zastávky. Luštění nám zpestřovala pětice naprosto ožralých mladíků (hádám, že jeden z méně úspěšných týmů). Takové představení "megagrgů" (jak to nazval jeden z nich) a falešných písní asi už dlouho neuslyšíme. Jeden z hochů se po tom, co propásl rozjezd, přesunul k nám na zastávku, kde se svalil na zem a vytuhl. Konečně byl klid a nám se po dlouhém luštění podařilo nemožné - dokázali jsme to! Před odchodem na přehradu ještě Kuba vzkřísil opilce (ten se spokojeně vymočil na zastávku a moc bych za to nedal, že když jsme odešli, tak si zase ustlal na zemi).
Cesta na přehradu byla dlouhá (opět nám těsně ujel rozjezd). Došli jsme až k OBI a tam jsme posvačili. Pak nám to jelo. Osmá šifra byla oříšek - poznat hudební nástroje bylo téměř nad naše síly, ale nakonec se to povedlo a my vyrazili na okruh.
Kde jsme, jsme poznali poměrně rychle. A s devátou šifrou jsme se taky nepárali. Ale sil už ubývalo a my tušili, že asi nevyhrajeme.
Nevyhráli jsme. Skončili jsme na desáté šifře. Zejména po tom, co nás kdosi informoval, že Prahory (velmi dobrý to tým) jsou zde již 6 hodin, nás opustilo všechno nadšení. Přišla i únava. A tak jsme si po třech hodinách neúspěšného luštění udělali pěknej piknik - sežrali jsme zbytky zásob - a vyrazili domů.
Ale i tak máme ze hry dobrej pocit a spoustu zážitků a už se těšíme, jak to všem za rok natřem! I Krtkům! Krtci třeste se! BU Bu bu!
Následující taktické složení se ukázalo býti téměř dokonalým: velké mozky (skromnost stranou) - Kuba, Michal a Petr; menší mozky, navigátoři a soumaři - Hanka a Evča; a konečně záhadný kamarád Ondra, který se sice nadšeně přihlásil, ale nakonec se nedostavil ani na kvalifikaci, ani na samotnou hru, proto byl nakonec nahrazen Kubou.
Kvalifikace proběhla hladce (přibližně v 10 hodin ráno - potom ,co jsme se dorůžova vyspali - jsme úspěšně vyluštili Trosku a jako 68. jsme se zapsali mezi kvalifikované týmy).
Asi 3 dny před samotnou akcí byla válečná porada. Úkoly jsme si rozdělili přibližně tak: Hanka usmaží řízky a zbytek vyplyne ze situace.
Vybaveni řízkama a dobrou náladou jsme se úspěšně sešli na hlavním nádraží, uzavřeli jsme sázky, na který stanoviště se dostaneme, a vyrazili jsme do Juliánova. Startovní stanoviště nebylo těžké najít. Šli jsme s davem.
Grandiciózní ba přímo fascinující úvod nás nadchl. Text "TMOU7" se pomalu dostal na druhý okraj obrazovky a přišla hymna. Ta se panu Cicvárkovi (tímto zdravíme, jsme z Jarošky! i když jsme vás na nic neměli a doufáme, že příště už nějak zařídíte, abychom byli první) velice povedla.
První šifra nebyla těžká (i když trochu zvýhodňovala brňáky - což my jsme, takže nám to zas tak nevadilo). Samozřejmě jsme věděli kam jít hned na začátku, ale natolik se nám líbila písnička od Buty, Tlustá paní, že jsme se trochu zaposlouchali a vyrazili jsme až kolem půl.
Posbírali jsme části druhé šifry a sešli se (jak jinak) v hospodě. Následovalo první pivo (ano, i přes varování organizátorů) a my si říkali, že to začíná vypadat dobře (to jsme ovšem netušili, že je to pivo zároveň poslední). Asi po hodině luštění jsme dopili a šli. Dopili a šli i sousedi od vedlejšího stolu (zároveň s náma, ale nechceme je podezírat z opisování).
Ze Špilasu to bylo kousek k Michalovi domů, takže jsme šli trochu provětrat nohy (což ocenila především Michalova sestra, která myslím ještě teď doma větrá). Básnička moc pěkná, ale pro nás až příliš jednoduchá. Za 10 minut jsme se hnali dál.
Kokos byla asi nejzábavnější šifra. Poté, co jsme ho "odšpuntovali", Kuba okamžitě musel ochutnat. Chyba! Po rozbití býl kokos naprosto zelenej a plesnivej. Pak jsme si přečetli varování, že ho nemáme konzumovat. To Kubu velice potěšilo. Šifra byla oslizlá, ale docela rychle jsme ji vyluštili.
Kousek od Parku na Božetěchove bydlí Hanka. Zašli jsme na návštěvu. Dali si gulášek a palačinky a uvařili čajíček (což se ukázalo jako chyba, protože šifra byla rozlousknuta poměrně brzo a my pak museli pořádně foukat, aby nám neujel autobus na Palačák).
Autobus na Palačák nám ujel (asi o 3 hodiny - Evka nějak špatně zjistila kdy to jede, takže jsme spěchali zbytečně). A museli jsme šlapat. A to se nám nechtělo, morálka v týmu upadala a když jsme viděli 6. šifru, byli jsme totálně na dně. Avšak dobrý nápad se dostavil (vivat Kuba!) a běželi jsme (no spíš jsme se ploužili) dál.
V týmu opět zavládla dobrá nálada. Hýřili jsme vtipem a říkali si, jak nám to dneska dobře jde a že to určitě vyhrajem. Naše nadšení se ukázalo býti zbytečným. Do vrcholové knihy jsme se sice zapsali jako 21 (teď si nejsu uplně jistej), a to přesně minutu po půlnoci, ale luštění nám nešlo. Navíc jsme důkladně promrzli. Asi hodinu a půl nám trvalo, než nás napadlo sejít do údolí. Pak jsme hledali hospodu. Jednu jsme našli, ale měli otevřeno jen do 24:00 (chyba byla, že jsme se nepodívali od kdy mají otevřeno - později jsme totiž zjistili, že mají od 1:30). Šli jsme dál. Nonstop byl plnej, a tak jsme se usadili na lavičce u zastávky. Luštění nám zpestřovala pětice naprosto ožralých mladíků (hádám, že jeden z méně úspěšných týmů). Takové představení "megagrgů" (jak to nazval jeden z nich) a falešných písní asi už dlouho neuslyšíme. Jeden z hochů se po tom, co propásl rozjezd, přesunul k nám na zastávku, kde se svalil na zem a vytuhl. Konečně byl klid a nám se po dlouhém luštění podařilo nemožné - dokázali jsme to! Před odchodem na přehradu ještě Kuba vzkřísil opilce (ten se spokojeně vymočil na zastávku a moc bych za to nedal, že když jsme odešli, tak si zase ustlal na zemi).
Cesta na přehradu byla dlouhá (opět nám těsně ujel rozjezd). Došli jsme až k OBI a tam jsme posvačili. Pak nám to jelo. Osmá šifra byla oříšek - poznat hudební nástroje bylo téměř nad naše síly, ale nakonec se to povedlo a my vyrazili na okruh.
Kde jsme, jsme poznali poměrně rychle. A s devátou šifrou jsme se taky nepárali. Ale sil už ubývalo a my tušili, že asi nevyhrajeme.
Nevyhráli jsme. Skončili jsme na desáté šifře. Zejména po tom, co nás kdosi informoval, že Prahory (velmi dobrý to tým) jsou zde již 6 hodin, nás opustilo všechno nadšení. Přišla i únava. A tak jsme si po třech hodinách neúspěšného luštění udělali pěknej piknik - sežrali jsme zbytky zásob - a vyrazili domů.
Ale i tak máme ze hry dobrej pocit a spoustu zážitků a už se těšíme, jak to všem za rok natřem! I Krtkům! Krtci třeste se! BU Bu bu!
Zpět na zápisky