Zážitky a reakce týmů
Tým "Unaveni sluncem" napsal:
Začalo to jako obvykle, kvalifikací. Tentokrát ale nerezervujeme stůl v hospůdce poblíž laborky, ale vzhledem k vícekrokovému zadání se scházíme u Irči. Ta je dokonale připravená - koupila barevnou tiskárnu a připravila pohoštění. Plni odhodlání, že ani letošní ročník Tmou se bez nás neobejde, se pouštíme do prvního kola kvalifikace. Pocit, že si můžeme šifry vybírat a že pro postup do dalšího kola může jedna z šifer zůstat nevyřešená nám vyhovuje a kvalifikací proplouváme nad naše očekávání rychle. Ještě ten večer otevíráme víno a slavíme. Výsledkovou listinu, v níž se jméno našeho týmu skví na neuvěřitelném devátém místě, jsme si doma všichni vyvěsili. Je to docela silný závazek postoupit o dost dál než na loňském ročníku Tmou. Navíc týden před hrou se ČT rozhodla odvysílat více než dvou hodinový film o našem týmu :). Co více si můžeme přát …
Ve čtvrtek však přichází špatná zpráva, Irča má zdravotní problémy a její účast je nejistá. V pátek ráno to už jen potvrzuje. Alespoň máme odhodlaného a nadšeného poradce a povzbuzovatele na telefonu. My ostatní máme na dnešek dovolenou, a tak z Prahy vyjíždíme kolem poledne. D1 je k nám milosrdná a těsně před Brnem nás Čechomor varuje před třináctkou: “Zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jelena …”. Bohužel zbytečně, tak daleko se náš tým nedostane. V Juliánově parkujeme před třetí hodinou a v poklidu si dáváme gulášek v sokolovně a kupujeme šalinkarty.
V pět už konečně začíná tma a na plátně se před nedočkavým davem objevuje logo Tmou. Hymna a záběry z loňských ročníků jsou masózní. Letňák s neskutečnou atmosférou... Pravda, první série záběrů na sloup a okap z šifry 1A a jakousi fasádu (1C) nás trošku vrací na zem. Hned se dostavuje nepříjemný pocit, že kdyby to byly záběry z Prahy, tak asi okamžitě poznáme o jaký sloup a budovu se jedná. Nakonec ale kompletujeme zadání druhé šifry a přesouváme se ke garážím pod sokolovnou.
Tady nás čeká nejhorší dnešní zážitek. V zápalu luštění si nevšímáme, jak se k nám řítí nervově vyšinutý taxikář. Na poslední chvíli Zuzka cosi vykřikne, a tak nohy Martina a Pepi, co je předtím měli natažené do ulice, nekončí pod koly auta.
Dvojka nám dává zabrat. Naštěstí jsme nikde během luštění neudělali chybu a tak si jsme jednotlivými indiciemi téměř jistí a čeká nás přesun na Špilberk. Místní nám radí spojení, bus přijíždí vzápětí, šalinu při přestupu dobíháme … No paráda. U altánu nejsme sami, ale šifra nikde. Po chvilce však Jarda nachází šifry smotané do ruličky a zastrčené do otvorů ve stěně altánku. Moc pěkné.
Ležíme v opadaném listí pod hradní zdí a máme páteční chvilku poezie. Ovšem kdyby nás slyšel nějaký poeta! "A ten verš, to je tohle celý, nebo jen ten jeden řádek? Hele to vždycky začíná stejně. A taky to končí stejně. Ale to vlastně rýmy končívají." Pak ještě chvilka hledání Staré radnice v mapě. Ve spleti uliček blížících se k radnici vyhlížíme příhodnou hospůdku, kam bychom se vrátili s další šifrou. Martin nás vede naprosto suveréně, aniž by sledoval mapu. Když to nahlas oceňuji, prozrazuje, že ten tým před námi má přece stejnou cestu... Poznáváme Brněnského draka a snažíme se uhodnout, kde tu na nás čeká další šifra. Kašna plná kokosových ořechů nás mile překvapí. Procházíme kontrolou (dobrý nápad), získáváme kokos a jdeme ho někam pryč rozbít. Orgové nás přitom natáčejí a po druhém třísknutí kokosem o chodník vyndaváme šifru. Respektive dvě zadání šifry notně oblemcaná. Takže rychle ke kašně je umýt, ale není tu voda, zato je tu nějaký fotograf a oranžový tým. Martin nás táhne pryč na klidnější místo, což se hlavně nelíbí foceníchtivému Jardovi. Jenže touhle dobou se pohybujeme v první čtvrtině startovního pole (podle počtu kokosů v kašně) a netušíme, že od teď to s námi půjde pěkně z kopce. Možná jsme měli na Jardu dát a užít si trochu té slávy. Následující dvě hodiny bez kloudného nápadu trávíme střídavě v průchodu, v kavárně a nakonec rozbíjíme ležení v závětří někde na schodech. Vypadá to bledě. Čtyřka nám byla osudná i loni. Martin se snaží rozvinout diskusi o šifře, ale nové nápady nepřicházejí. "Využili jsme všechno? A co ten kokos?" Zuzce to připomene cosi v jejím baťohu a je vyhráno. Prostě jsme nečekali, že ta nápověda bude určena hned pro následující stanoviště a úplně na ní zapomněli.
Čekání na noční autobus (kromě pomalejšího luštění ztrácíme i na přesunech – docela nepříjemná spirála) si krátíme poslechem skvělé hymny. Ta nás znovu povzbudí a my se cpeme do autobusu plného opilců a tancující mládeže. Není to úplně snadné, ale nastoupili jsme všichni i s batohy.
Pátá šifra nás na první pohled docela pobavila a taky dost zmátla. Ježíši, co my Pražáci s tím? Brněnský hantec! Teď se bude hodit Irča na telefonu a internetu. Hned po ní chceme pár slovíček přeložit, ale internetový slovník mlčí. Martin se ještě ujišťuje u osamoceného človíčka (orga?) v parku. Dobře, tak jak z parku uděláš mekar a z pomníku kynop? A co je milón s vagou? V mekaru na to nepřijdeme, snad nám to dojde při žvoulení. Jardu s Pepou to baví a Martin bručí vzadu. Karos ve tvaru T je prvním mezníkem, který nás utvrzuje, že snad nežvouláme úplně špatně. A když cirátně ukantíme vagu masózní taromy, jsme si postupem úplně jistí. U Palackého vrchu nacházíme čínské znaky, které vytváří nápadné pětice. Ale co dál? Naštěstí Martin vykouká písmenko H a další se vynořují vzápětí. "Pomník Kusý vrch", nic takového mapa nezná. Tak trochu lépe, "pomník Ruský vrch" a vyrážíme.
Co s kostičkami víme hned, jen to celé pěkně rozstříhat a posouvat. Fotka skříně se třemi přihrádkami nad sebou se nám jako nápověda moc líbí :). Teď už opravdu využíváme všechno … "Koduj dle hesla ABBA". Pro jistotu zapisujeme pozice černých písmen a skládáme zpět podle abecedy. Proč? V následujících dvou hodinách kódujem a dekódujem kdeco (samozřejmě i správnou posloupnost jenže od špatného začátku – D, E, K, … ) a Zuzka usíná. Její tři kofeinové tabletky zřejmě nezabírají. Dokonce již přemýšlíme, co může být heslem skupiny ABBA, ale naštěstí se probouzí Zuzka. Přepisuje si všechny bílá písmenka a slovo DEKODUJ je na světe. Po dalších cestovních trampotách (cedule označující trolejbusovou zastávku je na sloupu tři metry vysoko!) dorážíme do přístaviště a zbývá nám hoďka a půl do osmé. To prostě stihnout musíme! Koluje diskman a šifra o Novákovic harantech. Věříme, že teď nadešla chvíle na abecedu Tmou, z které vyškrtáváme slova použitá v hymně. Zuzky kofeinové tabletky se opět míjí účinkem :). Pepa mezitím vyřešil početní šifru, ale hymna pořád nic a čas utíká. Takže trocha haluzení, vysíláme Martina s NADĚJÍ - jediné slovo na šest písmen z abecedy Tmou v hymně. Nic. O podivné mezihře víme, tu Jarda odhalil už dávno, ale nějak se nám příčí, že bychom měli být schopni poznat jednotlivé hudební nástroje. Martin upozorňuje na buklet a chvilinku před osmou hodinou vypadává slovo HESLO (teda původně "H E ? L O"). V časovém presu se probuzená Zuzka a Pepa shodují na posledních čtyřech nástrojích SETA a šesté je prý trubka, nebo flétna. Není čas přemýšlet, a proto píšeme FTSETA hodně slabou tužkou :). Orgové to buď přehlédnou, nebo jsou na nás hodní, a tak se Pepa vrací se vztyčeným palcem a my jsme v sedmém (osmém) nebi. Honem na autobus. A to už jsme téměř byli smíření s tím, že až otevřou bufet, dáme snídani a pojedeme domů. Krásně to vyjádřil spolucestující tým: Pod tlakem se rodí diamanty (v tomto případě pouze plošky).
Jízdu v teplém buse si užíváme na vlnách euforie a dokonce ani Zuzka neusíná. Za chvilku vystupujeme do zimy na neznámém místě. Rozlepujeme obálku a vyndaváme šifru a mapu terénní části. Abecedu známe díky předchozí šifře téměř zpaměti a vzápětí vyrážíme. Vzhledem k dennímu světlu není problém zjistit, kde jsme a kam jít. Štěstěna je na naší straně a my začínáme být vzpupně optimističtí. "Teď bude děsně těžká šifra. My jí hned dáme a předejdeme týmy, které nás předstihly na čtvrté a sedmé šifře." První část plánu se vyplňuje, druhá ani náhodou. Zuzka si sedá (rozuměj usíná :) a ostatní zkouší různé interpretace nápovědy (obdélníky, přehýbání, diagonální morseovka, …), ale ta správná cesta je daleko. Po hodině luštění si pomalu připouštíme, že čtvrtý zásek je už nad naše síly a chybí i čas. Budíme Zuzku, rozlepujeme červené psaníčko a trmácíme se do Rosic. Cestou téměř nemluvíme a těsně před polednem vcházíme na prázdné nádvoří. Slyšíme nějaké zvuky a objevujeme útulný šenk a pár dalších luštitelů. Orgové nám sdělují řešení desítky a to, že byla pohřebištěm většiny týmů …
A už ujíždíme vlakem k autíčku a hurá na zasloužený oběd a pak domů. Na dálnici většinu cesty poprchává a nám dochází, že letos jsme měli na počasí ohromnou kliku. Pepa střídá Zuzku v řízení, protože na její kofeinové tabletky se prostě spolehnout nedá. Před Prahou si pouštíme hymnu Tmou a na závěrečné zhodnocení a tradiční cílová pivka míříme do Příčného řezu. A to hodnocení: UNAVENI nejenom SLUNCEM prošli tmou, ale nedošli TMOU. Snad příště ...
Gratulujeme vítězům a děkujeme Orgům za krásnou hru.
Za tým Unaveni sluncem sepsali Zuzka a Martin.
Ve čtvrtek však přichází špatná zpráva, Irča má zdravotní problémy a její účast je nejistá. V pátek ráno to už jen potvrzuje. Alespoň máme odhodlaného a nadšeného poradce a povzbuzovatele na telefonu. My ostatní máme na dnešek dovolenou, a tak z Prahy vyjíždíme kolem poledne. D1 je k nám milosrdná a těsně před Brnem nás Čechomor varuje před třináctkou: “Zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jelena …”. Bohužel zbytečně, tak daleko se náš tým nedostane. V Juliánově parkujeme před třetí hodinou a v poklidu si dáváme gulášek v sokolovně a kupujeme šalinkarty.
V pět už konečně začíná tma a na plátně se před nedočkavým davem objevuje logo Tmou. Hymna a záběry z loňských ročníků jsou masózní. Letňák s neskutečnou atmosférou... Pravda, první série záběrů na sloup a okap z šifry 1A a jakousi fasádu (1C) nás trošku vrací na zem. Hned se dostavuje nepříjemný pocit, že kdyby to byly záběry z Prahy, tak asi okamžitě poznáme o jaký sloup a budovu se jedná. Nakonec ale kompletujeme zadání druhé šifry a přesouváme se ke garážím pod sokolovnou.
Tady nás čeká nejhorší dnešní zážitek. V zápalu luštění si nevšímáme, jak se k nám řítí nervově vyšinutý taxikář. Na poslední chvíli Zuzka cosi vykřikne, a tak nohy Martina a Pepi, co je předtím měli natažené do ulice, nekončí pod koly auta.
Dvojka nám dává zabrat. Naštěstí jsme nikde během luštění neudělali chybu a tak si jsme jednotlivými indiciemi téměř jistí a čeká nás přesun na Špilberk. Místní nám radí spojení, bus přijíždí vzápětí, šalinu při přestupu dobíháme … No paráda. U altánu nejsme sami, ale šifra nikde. Po chvilce však Jarda nachází šifry smotané do ruličky a zastrčené do otvorů ve stěně altánku. Moc pěkné.
Ležíme v opadaném listí pod hradní zdí a máme páteční chvilku poezie. Ovšem kdyby nás slyšel nějaký poeta! "A ten verš, to je tohle celý, nebo jen ten jeden řádek? Hele to vždycky začíná stejně. A taky to končí stejně. Ale to vlastně rýmy končívají." Pak ještě chvilka hledání Staré radnice v mapě. Ve spleti uliček blížících se k radnici vyhlížíme příhodnou hospůdku, kam bychom se vrátili s další šifrou. Martin nás vede naprosto suveréně, aniž by sledoval mapu. Když to nahlas oceňuji, prozrazuje, že ten tým před námi má přece stejnou cestu... Poznáváme Brněnského draka a snažíme se uhodnout, kde tu na nás čeká další šifra. Kašna plná kokosových ořechů nás mile překvapí. Procházíme kontrolou (dobrý nápad), získáváme kokos a jdeme ho někam pryč rozbít. Orgové nás přitom natáčejí a po druhém třísknutí kokosem o chodník vyndaváme šifru. Respektive dvě zadání šifry notně oblemcaná. Takže rychle ke kašně je umýt, ale není tu voda, zato je tu nějaký fotograf a oranžový tým. Martin nás táhne pryč na klidnější místo, což se hlavně nelíbí foceníchtivému Jardovi. Jenže touhle dobou se pohybujeme v první čtvrtině startovního pole (podle počtu kokosů v kašně) a netušíme, že od teď to s námi půjde pěkně z kopce. Možná jsme měli na Jardu dát a užít si trochu té slávy. Následující dvě hodiny bez kloudného nápadu trávíme střídavě v průchodu, v kavárně a nakonec rozbíjíme ležení v závětří někde na schodech. Vypadá to bledě. Čtyřka nám byla osudná i loni. Martin se snaží rozvinout diskusi o šifře, ale nové nápady nepřicházejí. "Využili jsme všechno? A co ten kokos?" Zuzce to připomene cosi v jejím baťohu a je vyhráno. Prostě jsme nečekali, že ta nápověda bude určena hned pro následující stanoviště a úplně na ní zapomněli.
Čekání na noční autobus (kromě pomalejšího luštění ztrácíme i na přesunech – docela nepříjemná spirála) si krátíme poslechem skvělé hymny. Ta nás znovu povzbudí a my se cpeme do autobusu plného opilců a tancující mládeže. Není to úplně snadné, ale nastoupili jsme všichni i s batohy.
Pátá šifra nás na první pohled docela pobavila a taky dost zmátla. Ježíši, co my Pražáci s tím? Brněnský hantec! Teď se bude hodit Irča na telefonu a internetu. Hned po ní chceme pár slovíček přeložit, ale internetový slovník mlčí. Martin se ještě ujišťuje u osamoceného človíčka (orga?) v parku. Dobře, tak jak z parku uděláš mekar a z pomníku kynop? A co je milón s vagou? V mekaru na to nepřijdeme, snad nám to dojde při žvoulení. Jardu s Pepou to baví a Martin bručí vzadu. Karos ve tvaru T je prvním mezníkem, který nás utvrzuje, že snad nežvouláme úplně špatně. A když cirátně ukantíme vagu masózní taromy, jsme si postupem úplně jistí. U Palackého vrchu nacházíme čínské znaky, které vytváří nápadné pětice. Ale co dál? Naštěstí Martin vykouká písmenko H a další se vynořují vzápětí. "Pomník Kusý vrch", nic takového mapa nezná. Tak trochu lépe, "pomník Ruský vrch" a vyrážíme.
Co s kostičkami víme hned, jen to celé pěkně rozstříhat a posouvat. Fotka skříně se třemi přihrádkami nad sebou se nám jako nápověda moc líbí :). Teď už opravdu využíváme všechno … "Koduj dle hesla ABBA". Pro jistotu zapisujeme pozice černých písmen a skládáme zpět podle abecedy. Proč? V následujících dvou hodinách kódujem a dekódujem kdeco (samozřejmě i správnou posloupnost jenže od špatného začátku – D, E, K, … ) a Zuzka usíná. Její tři kofeinové tabletky zřejmě nezabírají. Dokonce již přemýšlíme, co může být heslem skupiny ABBA, ale naštěstí se probouzí Zuzka. Přepisuje si všechny bílá písmenka a slovo DEKODUJ je na světe. Po dalších cestovních trampotách (cedule označující trolejbusovou zastávku je na sloupu tři metry vysoko!) dorážíme do přístaviště a zbývá nám hoďka a půl do osmé. To prostě stihnout musíme! Koluje diskman a šifra o Novákovic harantech. Věříme, že teď nadešla chvíle na abecedu Tmou, z které vyškrtáváme slova použitá v hymně. Zuzky kofeinové tabletky se opět míjí účinkem :). Pepa mezitím vyřešil početní šifru, ale hymna pořád nic a čas utíká. Takže trocha haluzení, vysíláme Martina s NADĚJÍ - jediné slovo na šest písmen z abecedy Tmou v hymně. Nic. O podivné mezihře víme, tu Jarda odhalil už dávno, ale nějak se nám příčí, že bychom měli být schopni poznat jednotlivé hudební nástroje. Martin upozorňuje na buklet a chvilinku před osmou hodinou vypadává slovo HESLO (teda původně "H E ? L O"). V časovém presu se probuzená Zuzka a Pepa shodují na posledních čtyřech nástrojích SETA a šesté je prý trubka, nebo flétna. Není čas přemýšlet, a proto píšeme FTSETA hodně slabou tužkou :). Orgové to buď přehlédnou, nebo jsou na nás hodní, a tak se Pepa vrací se vztyčeným palcem a my jsme v sedmém (osmém) nebi. Honem na autobus. A to už jsme téměř byli smíření s tím, že až otevřou bufet, dáme snídani a pojedeme domů. Krásně to vyjádřil spolucestující tým: Pod tlakem se rodí diamanty (v tomto případě pouze plošky).
Jízdu v teplém buse si užíváme na vlnách euforie a dokonce ani Zuzka neusíná. Za chvilku vystupujeme do zimy na neznámém místě. Rozlepujeme obálku a vyndaváme šifru a mapu terénní části. Abecedu známe díky předchozí šifře téměř zpaměti a vzápětí vyrážíme. Vzhledem k dennímu světlu není problém zjistit, kde jsme a kam jít. Štěstěna je na naší straně a my začínáme být vzpupně optimističtí. "Teď bude děsně těžká šifra. My jí hned dáme a předejdeme týmy, které nás předstihly na čtvrté a sedmé šifře." První část plánu se vyplňuje, druhá ani náhodou. Zuzka si sedá (rozuměj usíná :) a ostatní zkouší různé interpretace nápovědy (obdélníky, přehýbání, diagonální morseovka, …), ale ta správná cesta je daleko. Po hodině luštění si pomalu připouštíme, že čtvrtý zásek je už nad naše síly a chybí i čas. Budíme Zuzku, rozlepujeme červené psaníčko a trmácíme se do Rosic. Cestou téměř nemluvíme a těsně před polednem vcházíme na prázdné nádvoří. Slyšíme nějaké zvuky a objevujeme útulný šenk a pár dalších luštitelů. Orgové nám sdělují řešení desítky a to, že byla pohřebištěm většiny týmů …
A už ujíždíme vlakem k autíčku a hurá na zasloužený oběd a pak domů. Na dálnici většinu cesty poprchává a nám dochází, že letos jsme měli na počasí ohromnou kliku. Pepa střídá Zuzku v řízení, protože na její kofeinové tabletky se prostě spolehnout nedá. Před Prahou si pouštíme hymnu Tmou a na závěrečné zhodnocení a tradiční cílová pivka míříme do Příčného řezu. A to hodnocení: UNAVENI nejenom SLUNCEM prošli tmou, ale nedošli TMOU. Snad příště ...
Gratulujeme vítězům a děkujeme Orgům za krásnou hru.
Za tým Unaveni sluncem sepsali Zuzka a Martin.
Zpět na zápisky