Zážitky a reakce týmů

Tým "Jmelí" napsal:


Letošní Tmou v nás zanechala dojmy veskrze pozitivní a tímto bychom chtěli organizátory pochválit za skvěle připravenou hru. Všechny šifry (i ty, na něž jsme už nedošli) byli „lidské“ a daly se dát. Některé z nápadů včetně jejich provedení (film, hymna, kokos, žvoulačka, bunkr, zámek ...) navíc daly hře i nezapomenutelnou formu.
Vše začalo kvalifikací. Sešli jsme se ve čtyřech v Praze, Pik řešil sólo v Brně. Po pomalejším začátku jsme vcelku jistě přešli přes první dvě úrovně a došlo na kostku. Před půlnocí jsme už zbyli jen 2, zbytek šel spát. S Hrůbkem jsme se rozhodli to dokončit, neb už bychom se asi jindy nesešli. A ejhle, trpělivost se nakonec vyplatila, odhalili jsme princip teček a okolo jedné hodiny noční jsme byli kvalifikovaní.
Samotná hra začala filmem, 1A a 1C jsme měli vcelku brzy, na 1B jsme odešli až po prozrazení v 17:45, princip jsme pochopili až cestou na další šifru. Dvojka nám dala zabrat. Ne, že bychom nevěděli, co s tím, ale bylo to dost pracné a náročné na to neudělat chybu. Po 19:00 hodině zkoušíme internetovou nápovědu, leč nefunguje (snad jediná menší kaňka na hře). Nakonec za další necelou hodinu máme řešení. Máša ještě pochybuje a tak s Pikem zůstávají a zkouší znova internet. Zbylí tři odjíždíme na Špilberk a šifra tam je! Uchylujeme se do nejbližší hospody užít chvilku poezie. Tato šifra byla pro nás „půlpivní“, voláme řešení Máše s Pikem a navigujeme je na Starou Radnici. Za chvíli volají zpět a musím po telefonu organizátorům vysvětlit princip řešení. Za odměnu za chvíli přinášejí kokos. Co s tím? Křáp o zem a šifra je na světě. Škoda že sympatický futrál nebyl jedlý ... Další šifra byla opět „půlpivní“, tentokrát dost pomohla nápověda z šifry předchozí. Vyrážíme do Králova Pole k pomníku. Šifru nacházíme a odebíráme se do ústraní ji vyřešit. Tohle byl nářez! Ještě nikdy jsme se nechytali u luštění smíchy za břicho, jako tady (zejména „vaga masózní taromy“ nás dostala). Když smích pominul, žvoulíme ke kynopu na Palackého vrchu. Tady jsme asi trhli rekord v rychlosti luštění. Papírek s čínským písmem odnášíme k blízkým kládám a rozbalujeme ležení. Po usednutí Honza hlásí: „Hele, tady jsou jednotlivý znaky a tvořej písmena“. A taky, že jo. Písmena máme rychle a ani správné seřazení do textu netrvá déle než pár mžiků. Razíme na Ruský vrch. Nechce se nám po asfaltce, zkusíme to rovnou dolů roklí okolo zahrádek: „Ti líní zahrádkáři to určitě taky neobcházej, nějaká cesta tam musí být!“ A byla. Na Ruském vrchu se zapisujeme do vrcholové knihy na 26. místě se ztrátou cca 2 hodin na vedoucí tým, nacházíme volnou lavičku a dáváme se do díla. Za chvíli je jasné, co s tím: „To je takový to posouvání čísílek v krabičce, akorát ve třech vrstvách nad sebou!“. Nastříháme čtverečky, sestavíme formaci ve složení Máša – posunovač a hlásič písmen, Hrůbek a Honza – pomocní posunovači, Pik – zapisovatel a Zbožák – roztleskávač a jedem. Vychází kóduj dle hesla ABBA. Hurá, máme to! A protože Pikovi je na kopci zima, jdeme to dodělat někam do závětří. Balíme fidlátka a pod kopcem na zastávce se to chystáme dodělat. Ale ouha, co vlastně kódovat? Zkoušíme zadání, černá písmena a kde co dalšího a nic. Nakonec nezbývá, než formaci sestavit ještě jednou a dát si repete. Zapisujeme výsledek i v bílých písmenech. Pořád nic, poprvé začíná dotírat únava, vytahuju energetický nápoj, vypíjím ho a funguje to! Myšlenka se dostavila a máme to! Autobus na přehradu jede za chvíli, čekáme ještě s jedním týmem. To, co přijelo, se vidí snad někde na záběrech z Indie. Autobus doslova přetékal, na jedné zastávce jsme dokonce ztratili Honzu: „Tak to na tom asi tak dobře nebudeme, když je to tu samej Tmář!“ Jaký údiv, když na zastávce u přehrady vystoupí nakonec jen asi 5-6 týmů. Nebyli to Tmáři, ale opilci. Dole na parkovišti fasujeme zadání 8B a jdeme řešit. Prsím se, jak to dám za chvilku: „Tenhle typ úlohy znám!“. Honza jakožto jediný člověk s patřičným hudebním sluchem poslouchá hymnu. Za chvíli máme děti, Honza zatím nic. Zavírají hospodu, musíme ven, zabíráme místo na kraji parkoviště. Asi po hodině má Honza heslo FASETA, moc tomu nevěříme, protože nevíme, co to je, ale lepšího stejně nic nemáme. Jdeme k autobusu, ukazujeme řešení a dostane se nám odpovědí: „No tak ty děti si přepočítejte!“ To je ale sprcha, přichází krize týmu č.2. Zima, zákys, část týmu odchází pro nápovědu. Zůstávám s Hrůbkem a přepočítáváme děti, za chvíli zjišťujeme, že nemůžou být čtyři. Přichází zbytek týmu s údajem o jednoročním dítěti, který nám do řešení zapadá a za chvíli máme správné řešení. Ani ho moc nekontrolujeme a jdeme to zkusit, právě tam vrčí autobus zaklesnutý ve startovních blocích. Ukazujeme řešení a dostává se nám pokynu: „No tak dělejte Jmelí, do autobusu, jedeme!“ Ztrácíme tentokrát už nadobro Honzu, který už se na terén necítí a jde spát. V autobuse si dopřáváme malý odpočinek a za chvíli jsme vyvrhnuti „kdesi“. No zas tak těžký to nebylo, mobil nám ukázal Masarykův okruh a v mapě je akorát jedno parkoviště. Tady bylo od organizátorů hodně dobrý, že to byla taková odpočinkovka a ne jako loni Pasník. Ychtyl nás navádí na Abecedu Tmou a řešení je na světě. Vyrážíme dál a cestou se rozednívá. Prošli jsme tmou! Na desítku dorážíme již za světla a po cestě se válí spousta týmů. Bereme mřížku a vymýšlíme, co s tím. Tady nápověda spíše zmátla. Dva z nás to překreslují na čtverečkovaný papír, aby se to dalo stříhat a tak. Máša usíná. Krize č.3 plně doléhá na celý tým. Asi po hodině marných snah dopíjíme vynikající griotku a diskutujeme ohledně dalšího postupu. Nakonec vyhrává únava, balíme to a vyrážíme do Rosic na vlak. Cestou rozbalujeme červenou obálku a zjišťujeme, že cíl je v Rosicích na zámku. „Tak to tam půjdem, koukneme se na šifry a budeme fandit Pralinkám“. O těch víme, že jsou tak někde na 13. stanovišti. Když jsem doma přebíral papíry ze hry, našel jsem svoje zápisky, kdy jsem zkoušel skládat dva řádky do jednoho a bylo tam --../.-/.--. Co dodat, když už to má člověk napsaný před očima a nepřečte to, asi by měl jít opravdu spinkat (-:
Cesta do Rosic připomínala pochod robotů, nikdo moc nemluvil, jen jsme tupě šli a těšili se do Rosic na držkovku. V půl desáté jsme na místě, leč otevřenou hospodu nenacházíme. Aspoň cukrárna. Měli tam chlebíčky, v danou chvíli plně uspokojili naše hladové žaludky. Zvedáme se, míříme na zámek. Hrůbek si potřebuje odložit, úroveň místního veřejného zařízení je ale taková, že se rozhoduje vydržet, popřípadě prasknout. Přicházíme do cíle, zjišťujeme, že vyhráli Proudoví krtci a diskutujeme s organizátory nad šiframi. Voláme Pralinkám a zjišťujeme, že jdou do cíle a jsou na kraji Rosic. Po chvíli opravdu přicházejí a jdou plnit poslední úkol. Asi za půl hodiny jsou v cíli jako druzí. Šikulky!!!
Nakonec pro nás dorazil autem vyspalý Honza, cestou ještě zastavujeme u již otevřené pizzerie. Hrůbek se dočkal svého vysvobození a tak po nás v Rosicích přece jen něco zbylo :-)
Ještě jednou velké díky organizátorům za krásnou hru, příští rok nás tu máte zas a třebas zas popojdem o kousek dál. Děkuji též všem spoluhráčům za opravdu fungující týmovou spolupráci (snad poprvé jsme dokázali během hry překonat větší krize a postupovat dál). Ač unaveni, po návratu domů jsme byli spokojeni s tím, co jsme předvedli a zažili minulou noc. To, že jsme nedošli dál, lze přičíst několika chybám, obtížnosti šifer a rostoucí únavě. Je to tedy jen na nás, zda příště dokážeme ještě lépe rozvrhnout síly a zúročit minulé zkušenosti.
Vrátit se sice unavený, ale s tím, že jsme se celou dobu výborně bavili, stojí za to! Díky a za rok!

zapsal Zbožák

Zpět na zápisky