Zážitky a reakce týmů
Tým "La Kukarača" napsal:
Z letošní hry máme velmi smíšené pocity. Na jedné stranì jsme si užili nìkolik chvilek geniality, na druhé stranì jsme tøikrát vytuhli na dlouhé hodiny na jednom místì. Ani jedno z nich se nestalo naší koneènou, ale v souhrnu nám zabránily dojít do cíle.
Poprvé na Pøehradì. Když se v týmu sejdou 4 hudební analfabeti, kteøí by mìli problém rozeznat saxofon od flétny, i kdyby je dostali do ruky, mají orgové dost práce, aby je dostrkali ke správnému øešení. Že je mezi první a druhou hymnou rozdíl v té mezihøe, to nás napadlo asi po 40 minutách. To už jsme mìli opsaný text a pokoušeli se na nìj nasadit Abecedu Tmou (docela to šlo ...). Že by mohl nìkdo z nahrávky poznat, jaké nástroje tam hrají, to nám pøišlo jako velmi bizarní myšlenka a ignorovali jsme nìkolik narážek kolem se motajících orgù, kteøí se pokoušeli nás zamìøit tím smìrem ... (aby ulovili pasažéry do autobusu).
Podruhé na desítce. Grafické šifry nám nejdou, vždycky nám chybí jeden malý krok. Nápovìda nás pøesvìdèila o tom, že se máme zabývat obdélníèky 2 x 4 ètvereèky a neschopni tuto myšlenku opustit jsme se k ní vraceli tøi hodiny. Mezitím jsme (správnì) zkoušeli slouèit øádky po dvou nebo napasovat morseovku. Bohužel ne souèasnì ;-)
Potřetí na dvanáctce (ty sudé šifry byly letos nějaké těžší). Hned po shlédnutí zadání se ptáme Hadaře, správce našeho ar-chlívu: nemáme k tomu nějakou nápovědu? Po hodině marného luštění se ptáme ještě jednou , opět s negativní odpovědí. Došlo samozřejmě i na stříhání, měření, hledání těžiště ... po hodině a půl nás dva odcházející týmy vyburcovaly z letargie a přeci jen jsme probrali minulá zadání - kulečník! Za deset minut nebylo co řešit.
Líbila se nám krajina, kterou byla letošní trasa vedená, raketová základna a hlavně počasí, protože možnost válet se při luštění v suchém listí jsme využívali často a rádi.
Poprvé na Pøehradì. Když se v týmu sejdou 4 hudební analfabeti, kteøí by mìli problém rozeznat saxofon od flétny, i kdyby je dostali do ruky, mají orgové dost práce, aby je dostrkali ke správnému øešení. Že je mezi první a druhou hymnou rozdíl v té mezihøe, to nás napadlo asi po 40 minutách. To už jsme mìli opsaný text a pokoušeli se na nìj nasadit Abecedu Tmou (docela to šlo ...). Že by mohl nìkdo z nahrávky poznat, jaké nástroje tam hrají, to nám pøišlo jako velmi bizarní myšlenka a ignorovali jsme nìkolik narážek kolem se motajících orgù, kteøí se pokoušeli nás zamìøit tím smìrem ... (aby ulovili pasažéry do autobusu).
Podruhé na desítce. Grafické šifry nám nejdou, vždycky nám chybí jeden malý krok. Nápovìda nás pøesvìdèila o tom, že se máme zabývat obdélníèky 2 x 4 ètvereèky a neschopni tuto myšlenku opustit jsme se k ní vraceli tøi hodiny. Mezitím jsme (správnì) zkoušeli slouèit øádky po dvou nebo napasovat morseovku. Bohužel ne souèasnì ;-)
Potřetí na dvanáctce (ty sudé šifry byly letos nějaké těžší). Hned po shlédnutí zadání se ptáme Hadaře, správce našeho ar-chlívu: nemáme k tomu nějakou nápovědu? Po hodině marného luštění se ptáme ještě jednou , opět s negativní odpovědí. Došlo samozřejmě i na stříhání, měření, hledání těžiště ... po hodině a půl nás dva odcházející týmy vyburcovaly z letargie a přeci jen jsme probrali minulá zadání - kulečník! Za deset minut nebylo co řešit.
Líbila se nám krajina, kterou byla letošní trasa vedená, raketová základna a hlavně počasí, protože možnost válet se při luštění v suchém listí jsme využívali často a rádi.
Zpět na zápisky