Tady to bylo jednoduché. Na mohutném bílém obelisku byla přilepena nenápadná cedulka.

Snad každému došlo, že musí najít přístup k Internetu a podívat se na uvedenou stránku.

Co týmy:
Ti nejrychlejší byli prý u památníku skoro 15 minut před vystavením zprávy. Tímto se dodatečně omlouváme, ale vzhledem k následujícímu průběhu hry nemělo toto zdržení podstatný význam.
Týmy už zde přemýšlely jak se co nejrychleji dostat k Internetu. Někteří přišli na možnost zavolat někomu u počítače (samozřejmě bez použití zakázaných mobilů). Tato varianta sice nebyla v pravidlech zakázána, ale příště zřejmě bude, protože u pětičlenných týmů by tento člověk byl jaksi nadpočet.

---

Co my:
Tohle bylo první a naštěstí poslední místo, kde nám logistika nevyšla jak jsme plánovali. Cedulku měl na památník přilepit Dosík, který měl mít před týmy z nádraží dostatečný náskok. Vzhledem k jeho zpoždění v práci, ho v tomto zastupoval Radek. Ten ale musel mezitím ještě vylepit zprávu do fotobudky na Místě 1. Vzhledem k tomu přiběhl Radek do Denisových sadů v okamžiku kdy už kolem památníku zuřivě pátralo asi třicet lidí. Radek je pochválil, že jsou zřejmě velmi schopní a připlácl doprostřed památníku výše jmenovanou cedulku.
Asi po třech minutá dobíhá do Denisových sadů i Dosík a přebírá zde stráž. Radek odchází zpět na nádraží, kontroluje zprávu ve fotobudce a pokračuje na Místo 6.

---

Co nás pobavilo:
Tady asi nic, spíš nás mrzelo, že jsme to nestihli jak jsme chtěli. Nebylo však marné sledovat jak se účastníci tváří na webovou adresu.